Soud v rozhodnutí 35C 214/2015–84 z 10.11.2015 ne­odlišuje zálohy na správu domu od záloh na plnění spojená s užíváním jenotek, když každá probíhá podle jiného zákona a měla by tak být vedena zcela odděleně.

Soud uvádí, že označení takovýchto plateb jako záloha je zavádějící, aniž by bylo seznatelné, z jakého důvodu toto označení soud za zavádějící pokládá. Po seznámení se zákonnou definicí záloh je označení plateb jako zálohy zcela na místě (padalo by v úvahu ještě označení závdavek, které je patrně možné vnímat jako speciální případ zálohy).

Soudní rozhodnutí nicméně platí: Soud rozhodl, že vlastník jednotky je povinen hradit stanovenou částku, a to pouze proto, že o ní bylo rozhodnuto, tj. nikoli proto, že byla stanovena na základě odsouhlaseného plánu. Soud se vůbec nezabýval tím, zda byl nebo nebyl znám účel požadované platby. Soud ani neuvádí, jakým kvorem o částce bylo rozhodnuto. To je podstatné: Je třeba napadat každé rozhodnutí, které stanoví částku plateb, kde není seznatelný účel takovéto částky a kde nebylo rozhodnuto předepsaným kvorem.

Nebylo uvedeno, který soud takto rozhoduje.