Pane Radku, zažívám duševní muka, když sleduji Vaši diskusi s panem Hubertem.

Samozřejmě platí, že při rychlém vyvětrání nedochází prakticky ke ztrátám tepla, protože se nestihnou významně ochladit stěny místnosti. Po uzavření okna se teplota vzduchu rychle vrátí do normálu. Naopak při dlouhodobém větrání se ochlazují stěny a mění se významně tepelné toky v materiálu stavby.

Dám Vám k tomu příklad běžné mistnosti 3×4 metry v panelovém domě. Objem vzduchu v místnosti je 32 m3, hmotnost vzduchu je 42 kg, tepelná kapacita vzduchu je 43 kJ/K. Hmotnost betonových panelů, které tvoří stěny místnosti, je 2500 kg, tepelná kapacita tohoto množství betonu je 4500 kj/K.

Stěny místnosti mají tepelnou kapacitu více než stokrát vyšší než je tepelná kapacita vzduchu v místnosti. Tedy je nepřiléhavý a zavádějící jak příklad s hrnkem s mlékem, tak příklad s vanou plnou teplé vody.

Je zjevné, že při rychlém jednorázovém vyvětrání ztráta tepla konvekcí (prouděním) je zanedbatelná a prakticky nedojde při tomto způsobu větrání k poklesu teploty stěn. Následně se studený vzduch rychle ohřeje od stěn, které mají více než stokrát vyšší rezervu v tepelné kapacitě.

Naopak při dlouhodobém větrání místnosti studený venkovní vzduch ochlazuje stěny dlouhodobě a snižuje teplotu betonu. V místnosti se to projeví snížením povrchové teploty stěn, a samozřejmě permanentními ztrátami tepla otevřeným oknem. V sousedních bytech budou již po několika hodinách pociťovat sníženou tepelnou pohodu v důsledku ochlazení povrchu panelů. Může nastat snížení povrchové teploty v rozích sousedících místností pod teplotu rosného bodu, na stěně se pak sráží voda, to ještě snižuje izolační vlastnosti vnější stěny, vzniká permanentně studené a vlhké místo – a je tu nebezpečí tvorby plísní.

lake