Pane Antone, představte si starý činžák, ve kterém se stále ještě topí kamny.

Každý nájemník má ve sklepě svoji hromádku uhlí, ze které si podle potřeby nosí do bytu v kyblíku potřebnou dávku a topí si podle libosti.

Jednou se však stalo, že se do činžáku přistěhoval nový nájemník. Ten se od ostatních nájemníků lišil tím, že každou zimu odjížděl do teplých krajů (konkrétně do Egypta, tam je levněji), aby ve svém bytě nemusel topit a tímto způsobem aby ušetřil.

Když se tak jednou vyhříval na zimním sluníčku na pláži u Rudého moře, netušil, jaké zákony se přijímají v jeho rodné zemi.

Čekalo ho nemilé překvapení, když se na léto vrátil domů. Podle úředního dopisu, který našel ve své dopisní schránce, bude muset zaplatit dva kyblíky uhlí sousedovi Čumtíčkovi, tři kyblíky uhlí sousedovi Partrákovi, atd., atd., protože ti všichni museli víc topit, když jeho prochladlý byt v zimě požíral teplo z okolních bytů.

Konec pohádky. Já si myslím, že zatím nikdo nedokáže rozúčtovat náklady na vytápění mezi vlastníky tak, aby to bylo stoprocentně spravedlivé. To platí zejména pro dálkové ústřední topení. Proto mají úředníci snahu alespoň docílit toho, aby lidé teplem neplýtvali a zároveň aby nenechávali byt nadmíru prochladnout. K tomu by měl v současné době napomoci předpis č. 269/2015 Sb., vyhláška o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, s účinností od 1.1.2016. Jistě to není poslední vyhláška na toto téma. Dejme jí proto čas, ať ukáže co dokáže a připravme se na další vylepšenou verzi.

ivanq.