http://www.ceska-justice.cz/…k-jen-jednu/

Autor NOZu říká toto:

Můžeme si to ukázat na příkladu. Zákon o nemocenském pojištění přesně vymezuje domácnost jako společenství lidí, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, protože to má význam pro platby z veřejných peněz. Nový občanský zákoník, ale ani rakouský, německý nebo švýcarský kodex domácnost nedefinují, protože domácnost nemusí být vždy tvořena více lidmi, domácnost může mít jeden člověk i rodina, může ji tvořit třeba jen zařízení bytu apod. A jaký obsah a význam má slovo domácnost v určité souvislosti, se musí v občanském právu najít výkladem. Soukromé právo vždycky bylo a je právem výkladovým. To dává smysl, uvědomíme-li si, že občanské zákoníky platí často dlouhá desetiletí, nejednou i hodně přes sto let a že se v průběhu doby společnost mění. A výklad zákona je věcí doktríny a především soudů, nikoli věcí zákonodárce. Zkušenosti z rekodifikujících států středovýchodní Evropy ukazují, že mnoho tak řečených legislativních chyb nebo nedostatků v zákoně napraví soudní rozhodování a soudní výklad. Ostatně i náš občanský zákoník se k soudcům obrací s velkou důvěrou, protože je prodchnut respektem k jejich ústavní roli. Nejsem si jist, zdali snaha rychle a významně zákoník novelizovat není nesena nedůvěrou k soudní moci. Po šesti měsících účinnosti není se zákoníkem velká zkušenost. Snaha měnit jeho pravidla už nyní jen proto, že někdo má za to, že vymyslí lepší, nebo protože by některá úřední místa chtěla změnit to či ono, může být velmi nebezpečná. Především proto, že jde proti podstatě a duchu soukromého práva.