Vyjděme z obecně známé přibližné pravdy, že tepelné ztráty bytu stoupnou o 6% s každým stupněm o který zvýšíme vnitřní teplotu bytu. Potom, pakliže vezmeme jako základ teplotu 21 stupňů, při teplotě 23 budou ztráty o 12% vyšší, při teplotě 26 o 30 % vyšší. Pokud je uváděný poměr indikovaných spotřeb asi čtyřnásobek, pak to znamená, že onen přetápěč vytápěl na teplotu 88 stupňů nebo ukrutně větral, ale jeho topení má takový výkon, že je tohoto schopné.

Normálně řízené vytápění umožňuje dosáhnout teploty nejvýš 3 stupně nad požadovanou hodnotu, víc ne.

Takže něco bude asi jinak, že ..

Třeba to, že značná část topného výkonu není měřena a tedy někdo „šetří“ a přitom nešetří. Třeba proto, že se topí i zmiňovaným potrubím, jehož výkon může odpovídat 30 % výkonu instalovaného radiátoru. A třeba proto, že teplo mezi byty poměrně dobře přestupuje. Nebo proto, že indikátory mají vysoko nastavenou hranici teploty radiátoru, od které začínají počítat. Nebo všichni krom něho důkladně topí ještě nějak jinak, ale to lze jen těžko předpokládat.

Čili není pravdou, že by onen nešťastník „spotřeboval“ čtyřikrát víc, než ostatní. Je pouze pravdou, že mu taková spotřeba byla napočítána.

Pokud někdo ve vnitřním bytě zavře všechny radiátory, nebude v jeho bytě mrznout. Teplota klesne tak o tři stupně. Jeho indikovaná spotřeba bude nula. Stačí mu neměřené trubky a „kradení“ tepla od sousedů. Třeba sousedovi pod ním stoupne indikovaná spotřeba asi o 30% a stane se z něj náhle plýtvač.

Pokud už jsme u hledání spravedlnosti. V našem domě je poměrně častý stav, že jediný topící radiátor je v nejvyšším patře, protože byt pod střechou má naprosto nejvyšší ztráty a radiátory nemá o mnoho větší. Ostatním bytům stačí teplo ze stoupačky a zpátečky. A tak všichni mají teplo, ale počítá se jen tomu pod střechou. Je kvůli tomu plýtvačem?