Chvilka uplynula, zde je ta důležitá část odůvodnění:

Je skutečností, že pro společenství vlastníků jednotek vzniklá na základě zákona č. 72/1994 Sb. uvedený zákon neobsahoval ustanovení, že ke změnám zakladatelského jednání musí dojít ve formě veřejné listiny. Bylo to způsobeno specifickou situací, kdy na základě zákona č. 72/1994 Sb. docházelo ke vzniku společenství vlastníků jednotek přímo ze zákona, byly-li splněny zákonem stanovené podmínky, tedy bez ohledu na vůli vlastníků jednotek, kteří tato společenství tvořili. Situace se však zásadně změnila nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, podle něhož ke vzniku společenství dochází „standardním způsobem“ upraveným v ustanovení § 1200 tohoto zákona, tedy tak, že společenství nevzniká ze zákona splněním zákonných podmínek, ale že k jeho vzniku dojde zápisem do rejstříku společenství vlastníků jednotek po založení na základě rozhodnutí vlastníků jednotek o schválení stanov, a stanovy musí mít (s výjimkou uvedenou ve třetím odstavci tohoto ustanovení) formu veřejné listiny. Je pak nepředstavitelná existence „dvojkolejnosti“, tedy stavu, kdy jiný právní režim by platil pro společenství vlastníků jednotek vzniklá před účinností nového občanského zákoníku a jiný pro společenství vzniklá po účinnosti tohoto zákona. Situaci lze přirovnat ke stavu vzniklému po nabytí účinnosti zákona č. 142/1996 Sb., kterým byl změněn obchodní zákoník, kdy podle ustanovení § 63 uvedeného zákona právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musely mít nadále písemnou formu s úředně ověřenými podpisy a zákon stanovil, pro které úkony se vyžaduje forma notářského zápisu, a dále toto ustanovení určilo, že pokud stanoví zákon formu notářského zápisu pro právní úkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma notářského zápisu i pro změny jeho obsahu. Důsledkem této novelizace bylo mj., že o rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným, jímž bylo rozhodnuto o změně společenské smlouvy, bylo třeba pořídit notářský zápis, a to i v případě společností, vzniklých před účinností tohoto zákona, u nichž pro právní jednání vedoucí k jejich založení zákon takovou formu nepředepisoval.

Pan soudce si neumí představit „dvojkolejnost“ a přirovnává situaci ke stavu, který sice vznikl ust. § 63 zákona č. 142/1996 Sb., ale jaksi pominul, že tato situace vznikla na základě výslovného ustanovení zmiňovaného § 63 ObchZ, což dle mého názoru v § 1200 NOZ (stejně jako v dalších částech NOZ) chybí.

Zajímavé pocity pak vyvolává závěrečná věta odůvodnění: Lze rovněž dodat, že o racionálnosti některých ustanovení NOZ lze vést diskusi, jak o tom svědčí legislativní záměr velké „technické“ novely tohoto zákona.

P.V.