Pavle,

účelově vypichujete jen exekutory, ale stejně tak mají ztíženou úlohu při dohledávání občanů např. orgány činné v trestním řízení.

Nevadí Vám, že při současném stavu:

Dochází ke stále většímu zneužívání institutu rušení trvalého pobytu, kdy se občan na základě rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu ve správním řízení automaticky přehlásí z dosavadní adresy na adresu sídla obecního úřadu obce, v jejímž správním obvodu byl hlášen k trvalému pobytu. Rovněž při ukončení pobytu občana na území České republiky dochází v některých případech k obcházení zákona, kdy občan ukončí trvalý pobyt a vzápětí se obrátí na obecní úřad s žádostí o přihlášení k trvalému pobytu s tím, že nemá souhlas oprávněné osoby k přihlášení. V takovém případě se občané automaticky dostávají do režimu „úřední adresy“.

V praxi přínáší pojetí trvalého pobytu stávající právní úpravou další problém, a sice faktický nesoulad mezi trvalým pobytem fyzické osoby a místem, kde se tato osoba skutečně zdržuje. Stávající právní úprava sice určuje trvalému pobytu evidenční charakter, nicméně z jiných právních předpisů vyplývají práva a povinnosti, mnohdy nezanedbatelného významu. Tato skutečnost má za následek, že ve skutečnosti institut trvalého pobytu nemá pouze evidenční účinky. Vzhledem k tomuto se rozpor mezi místem trvalého pobytu fyzické osoby, které je evidováno, a faktickým místem jejího pobytu jeví jako nežádoucí. V některých případech pak dokonce může docházet ke zneužívání této skutečnosti, která je současnou právní úpravou umožněna, pro získání určitého prospěchu. Je možné uvést např. činnost exekutorů, při které následky exekuce dopadnou na osobu jinou než na skutečného dlužníka. Byly zaznamenány případy, kdy se dlužník nezdržuje v místě svého trvalého pobytu, ale exekutor toto místo přesto navštíví a zabaví věci patřící dalším osobám, které zde mají trvalý pobyt.

Je možné také zmínit některé druhy vybíraných poplatků, zejména místní poplatky za svoz a likvidaci komunálního odpadu nebo poplatek ze psů. V případě, že skutečný pobyt fyzické osoby neodpovídá jejímu trvalému pobytu, je poplatek vybírán obcí, ve které nedochází k vytvoření odpadků či znečištění psem a naopak obci, ve které ke znečišťování dochází, dané finanční prostředky chybí. To se týká především těch občanů, kteří nejsou vlastníky nemovitosti a mají trvalý pobyt na adrese na základě nájemní smlouvy apod.

Nesoulad mezi místem faktického pobytu a místem trvalého pobytu má dopad nejen na statistická data, která neodpovídají skutečnosti, ale i na spravedlivé rozdělení státních příspěvků obcím na výkon státní správy. Obec trvalého pobytu na občana pobírá nejen příspěvek na výkon státní správy, ale např. také daň z příjmu fyzických osob. Zatímco obec, ve které občan skutečně bydlí a kde využívá služeb obce (veřejné osvětlení, místní doprava apod.), nedostává žádný příspěvek.

Zásady, na kterých je stávající právní úprava postavena, se liší od právní úpravy trvalého pobytu většiny států Evropské unie, kde je občanům běžně stanovena povinnost hlásit se k trvalému pobytu podle jejich skutečného pobytu. Právní úprava České republiky tuto povinnost neukládá, a to na rozdíl od právní úpravy drtivé většiny členských států Evropské unie.