Také bydlím v domě, kde by se našly nějaké akademické tituly, ale nemám těm lidem za zlé, že se nezajímají, trochu mě to štve, že mezi cca stovkou lidí jsem jediná s odlišným názorem, resp. jediná, která si za ním jde, ale dneska je tolik lidí na antidepresivech atp., že je snad i lepší, že se nezajímají. Ostatně SVJ a mnohá BD vznikla díky privatizaci, takže obyvatelé těchto domů v nich nejsou tak úplně na základě své svobodné vůle a jejich nadšení neočekávám. Já sama bych radši zůstala v nájemním, to ale prakticky přestalo existovat. Proto mám také asi odlišný názor. Krom toho jsem zaznamenala případy, kdy se upaluje matka s dcerou, protože přišly o bydlení nebo že se někde zřítí celý dům, protože jeden z členů SVJ/BD prohrál soud právě o svá práva. A co když se to příště stane u nás nebo u někoho mně blízkého? Můj názor je, že bez kvalifikované kontroly a zpětné vazby systémy obvykle fungují špatně, a je jedno, zda ke zpětné vazbě vůbec nedochází, či zda ji vedení SVJ/BD ignoruje. Navíc nikdo není vševědoucí a poradenská činnost také k dispozici není. Šedá je teorie a zelený strom života – rozumím tomu tak, že i když přelouskám zákony, mistr legislativy ze mne nebude, jen laický vykladač, protože ke zvládnutí jakékoliv profese je zapotřebí i praxe a tu nikdy nebudu mít, rozhodně ne v dostatečném rozsahu.

Bydlení, to, o kterém diskutujeme, je na rozdíl od jiných „komodit“, zatíženo kromě většinového rozhodování (a většina se velice často může mýlit a chovat nelidsky, navíc zlo je nakažlivé, k tomu právě asi došlo v tom výše naznačeném případě zřícení domu), také nemožností volby – pokud jde např. o volbu dodavatele služeb.

S názorem, že právo není pro každého, nemohu souhlasit. Právo patří tomu, kdo se o ně stará, jenže jako vždy a ve všem, ani toto tvrzení není 100%. Každý jsme jiný a i lidé s handicapem (např. mentálním postižením, ale třeba zdravotním či s handicapem stáří, které je charakterizováno úbytkem energie, schopnosti učit se novým věcem atp.) mají právo nebýt šizeni. Pokud bylo možné, že se během několika málo týdnů strhla obrovská kampaň proti tzv. šmejdům, vznikl zákon, posílily se kompetence ČOI, nevidím důvod, proč by k analogickému vývoji nemohlo dojít v bytové politice. I když popravdě řečeno, sama bych to považovala za zázrak. Ale pracuji na něm. Trpělivě a soustředěně.