Zjistil jste poměrně hodně informací, přesto je tu několik nepřesností.

Platnost revizní zprávy (revize) – zpráva podává informaci o stavu příslušného zařízení v době vypracování revize, „platná“ je tedy k datu jejího vypracování. Stejně jako prohlídka na STK vám nezaručí provoz bez poruchy nebo poškození na další dva roky. Po úderu blesku tedy logicky nekončí platnost předchozí revize, provádí se kontrola (mimořádná revize) zařízení, která odhalí případné poškození a zjistí funkčnost pro další ochranu. Pravidelná revize je tedy posouzení stavu zařízení během provozu prováděná po určitém období – lhůtách.

Lhůta revizí – lhůty pravidelných revizí uvedené v normách jsou nejzazší – nejpozději do konce uvedeného období např. 5 let (př. revize provedena 1.10.2012, následná revize nejpozději do 1.10.2017). AVŠAK lhůty revizí stanovuje PROVOZOVATEL (povětšině majitel) zařízení (samozřejmě i na základě požadavků zákonných předpisů vč. norem a stavu zařízení), protože dnes je zodpovědnost za provoz zařízení plně na něm. Revizní technik může doporučit lhůtu další revize (tedy neomezuje „platnost“ revize na určité období, jak bylo uvedeno výše). Pokud vám doporučí kratší lhůtu než je uvedeno v požadavcích, pravděpodobně přihlédl ke stavu zařízení a doporučil častější kontroly. Je na vašem zvážení dát na radu odborníka, kterému platíte za jeho znalosti a zkušenosti. Jiná věc je, že mohl zkrácení doporučené lhůty zdůvodnit, ale možná to udělal ústně …

Citace: „Třídu LPS stanovuje revizní technik nebo odborná firma při realizaci a je uvedena ve výchozí revizi.“ – výpočet řízení rizika (Stavební zákon č. 183/2006 Sb. § 194 písm. a) – vyhláška o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb. §36), čili třídu LPS, má stanovit projektant elektrických zařízení (ne jakýkoliv projektant, jak tomu občas je) a PŘED začátkem prací vypracovat projektovou dokumentaci zařízení. Ostatně podle čeho byste vybíral mezi nabídkami realizačních firem, pokud byste jim nepředal jednotné zadání. Potom je možné vidět různě zajímavě vymyšlené paskvily a místo účinné ochrany před bleskem máte na domu pár drátů, které vám mohou blesk přivést dovnitř objektu místo bezpečného svedení do země. Realizační firma musí mít samozřejmě oprávnění pro práci na elektrickém zařízení, tedy i živnostenský list. Platí to zejména u zateplování panelových domů, kde v rámci šetření úpravy hromosvodu dělá kdo má ruce a nohy (nikoliv už hlavu a už vůbec ne příslušné znalosti). Revizní technik, který kontroluje hotové zařízení tedy nemůže stanovit třídu LPS, to už je pozdě, pouze jí uvádí v revizní zprávě.

Dříve patná norma ČSN 34 1390 z roku 1969 byla napsána na 80 stranách, nový soubor norem ČSN EN 62305 řešící stejnou problematiku je na 360 stranách, přibylo hodně počítání a hromosvodu udělaného bez projektu bych nevěřil. Mimochodem každé vyhrazené technické zařízení (tedy i hromosvod a elektrická zařízení) musí mít zpracovanou dokumentaci skutečného provedení.

Citace: „do výkopů základu se nahází železo“ – tak takhle udělané zemnění vám opravdu dlouho nevydrží. Zemnění uložené v základech domu je výborné, ale stejně jako všechno co má vydržet musí být dobře, kvalitně, tedy odborně provedeno, což např. zedníci nebo samostavebníci těžko dokážou.

Citace: „zařízení je schopno bezpečného provozu“ – nebezpečná formulace, bezpečný provoz je závislý na více faktorech než stav zařízení (např. zacházení obsluhy se zařízením). Na STK vám také neřeknou, že vaše auto je schopno bezpečného provozu – tedy, že jste ve vašem autě v bezpečí. Správná formulace dle ČSN 33 1500 „zařízení je z hlediska bezpečnosti schopno provozu“ nám dává informaci, že zařízení není nebezpečné,tedy pokud s ním budeme zacházet např. dle návodu k použití apod. (stejně jako v autě – máte dobré brzdy, žádné vůle v řízení … když pojedete jako prase ani pásy a airbag vás nemusí zachránit). U hromosvodu, kde působí blesky silami i několika stovek kA může těžko někdo garantovat „bezpečný provoz“, ověřuje se shoda jeho provedení s normovými parametry.