Na první pohled to vypadá velice nerozumně, mít v domě sklad. Moje zkušenost je ale trochu jiná.

Ano, všichni mají sklepy. Ale kočárkárna byla plná saní, dětských vozítek, kol a kočárků po odrostlých dětech, tak jsme se rozhodli, udělat z jedné místnosti takový sklad, jak popisuje Monika. Každý na věc, která se mu nevejde do sklepa, musí připevnit cedulku se jménem, aby se vědělo, čí věc je. Pořádek je tam takový, jaký si ho tam lidi udělají (čili nic moc, ale hnojiště to není). Tohle asi jde jen v malých SVJ, v šedesátibytovém paneláku si to představit nedovedu.

Nebylo-li by skladu, místnost by zela prázdnotou, protože když by ji užíval jenom někdo, tak je to s ostatními k nepřežití. Všechno je v domluvě a toleranci.