Máte (jako vždy) pravdu. Ale je to pravda spíš „akademická“. Dokud bylo v § 6 zákona 67/2013 Sb. explicitně uvedeno, že o rozúčtování nákladů se má uzavřít nějaká dohoda, tak to dávalo všem do ruky nástroj, záleželo jen na tom, jak ho zužitkují. Znění schválené sněmovnou (legislativní proces ještě neskončil, ale senát ani prezident už nám asi nepomůže) sice dává prostor ujednání, ale montuje do toho IRTN.

Řečeno jinak : na základě původního znění jsem celkem snadno přesvědčil paní ze třetího, že se mnou je možné jen ujednání na základě započitatelné plochy, teď už to bude složité, a po rádoby odborné masáži médií, která nás ještě čeká, jednoduše nemožné. Prakticky, protože na konstrukce ala „lake“ bude velice obtížné někoho ukecat. Na problém je nutno se dívat z hlediska praktického života společenství. Něco jiného je, když obhajuji sebe (popř. svou rodinu), jinak je nutné uvažovat mezi dvaceti „partajemi“ (vlastníky), kteří sice tuší, že IRTN jsou na …, ale jsou ovládáni po mediálních masážích fobiemi z úřadů a naivně poctiví v dodržování zákonů. Na prostý lid prostě konstrukce s nedocházením k rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění v domě nefungují. Běžný člověk byl odjakživa zvyklý, že teplo se „nějak“ rozpočítává na byty, systém byl (a musí být) pochopitelný a celkem jednoduše kontrolovatelný. S IRTN do toho vstoupil duch techniky, které nikdo nerozumí, ale když se to musí…