Odpověď je velmi složitá. Je potřeba vědět co vlastně chcete. Je třeba energetická náročnost konkrétního bytu zohledněna třeba v nájmu? Jsou byty připraveny na montáž měřičů (tedy mají jeden jednoznačný vstup a výstup). Jaké jsou vlastně náklady na vytápění?

Teď se pokusím pár body představit hlavní vlastnosti. Je na vás jestli to jsou přednosti nebo nedostatky.

Kalorimetry: drahé na pořízení i provoz v klasických bytech, problematické rozdělování nákladů v okamžiku úplného uzavírání topných těles v celém bytě (zejména středovém), problematické zohlednění rozdílné energetické náročnosti jednotlivých bytů.

Indikátory odpařovací: aktuálně odepsaná technologie s mizivou přesností.

Indikátory elektronické dle ČSN EN 834: nejpoužívanější, nejlevnější, z mého osobního pohledu problematické náměry způsobené startovací teplotou, nejednoznačná definice toho co vlastně indikují (Tvrdilo se, že to je střední teplota topného tělesa, ale to není pravda. Tvrdí se, že to je teplota místnosti, ale to taky dost neplatí.)

Gradenová metoda: umí dobře zohlednit energetickou náročnost místnosti, měří teplotní spád mezi místností a venkovní teplotou, problémy při trvale otevřeném okně, problémy při dodatkovém zdroji tepla (je opakovaně započítán v dodávce tepla), teplotní snímače se z neznámého důvodu neosazují do kuchyní (nebo je to díky velkým dodatkovým zdrojům a častému větrání?)

Vipa: dovolím si nepopisovat, myslím, že si s většinou problémů rozúčtování umí poradit (jistě se zde najde někdo, kdo bude mít jiný názor). Elektronické indikátory VIPA jsou o něco dražší než klasické.

Nejvíce špatné je to, že je silově vyžadována instalace něčeho takového. My máme raději zákazníky, které se nám podařilo přesvědčit, že investice do měření/registrace se vyplatí.

Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.