Pokud stanovy kladou na člena statutárního orgánu požadavky, které některý typ osoby nemůže splnit (např. „Členem statutárního orgánu může být pouze osoba svéprávná, plnoletá a bezúhonná ve smyslu jistého zákona“, přičemž tyto vlastnosti právnická osoba mít nemůže, přitom není výslovně vyloučeno, aby členem statutárního orgánu právnická osoba byla), znamená to:

(a) že takováto osoba být členem statutárního orgánu nemůže, neboť nesplnila požadavky stanov (z uvedeného ustanovení plyne, že členem statutárního orgánu může být pouze fyzická osoba, ač tak stanovy výslovně nestanoví), a pokud se v okruhu možných osob nenajde taková, která by požadavky stanov splnila, nezbývá, než obrátit se na soud, aby určil, kdo členem statutárního orgánu je, neboť člen statutárního orgán nebyl (a nemohl být) zvolen,

nebo

(b) takováto osoba statutárním orgánem být může, neboť požadavky stanov se na ni nevztahují (a uvedené ustanovení znamená: „Pokud se jedná o fyzickou osobu, pak musí být …“).