Pane p., není mou vinou, že nerozumíte základům práva. Obsah právního pojmu vlastnictví byl vymezen už v římském právu. Vlastnické právo zahrnuje:
- právo věc držet (ius possisendi),
- právo věc užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a
- právo s věcí nakládat (ius disponendi).
Pojem „dispozice“ se do češtiny konstantně překládá jako „nakládání“. Tímto způsobem byl a je obsah vlastnického práva definován i v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), a samozřejmě i v NOZ:
| 89/2012 Sb. § 1012 Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. |
Prostředky na bankovním účtu jsou vlastnictvím určité osoby. V § 38 odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách je rozlišena osoba majitele účtu od osoby disponenta. Disponenty zákon označuje jako „osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu“. Shrnuto:
- Disponent je osoba, která je oprávněna s majetkem nakládat, to jest činit právní úkony, např. převést vlastnické právo k věci nebo jiné majetkové hodnotě (zcela nebo zčásti) na jinou osobu.
- Disponentem však není ten, kdo pouze nahlíží, tedy má přístup k některým informacím, avšak není oprávněn činit právní úkony týkající se majetku na účtu.
lake
Poslední komentáře