Pane Kruppe, pokud nerozumíte, plyne to snad spíše z Vaší neznalosti základů účetnictví. Nejde o neznalost mou.

Možná Vám není zřejmé co je předpis záloh. Pouhý předpis záloh neznamená účetně vůbec nic. (Existuje jediná výjimka u opakujících se záloh na služby, ale o ní jsme se už kdysi bavili). V okamžiku, kdy provádíte konečné vyúčtování, nemají v něm již co pohledávat zálohy sice předepsané, ale neuhrazené.

Pokud nevíte co je vyúčtování: jde o porovnání částky uhrazené na zálohách se skutečným nákladem, který plyne z rozúčtování (a to jistě víte co je).

Do tohoto výpočtu se Vám nikdy nesmějí zamíchat fiktivní částky předepsaných (avšak neuhrazených) záloh. Nejde o skutečná plnění! Jde o neexistující „fiktivní“ platby. A výše „dluhů na zálohách“ je při konečném vyúčtování již bezvýznamná a ve vyúčtování se nemůže nijak projevit.

Jakási „hausnumera“ nemohou být předmětem vyúčtování. Možná, že vlastníci ve Vašem domě jsou tak zpitomělí, že jim nevadí, když od Vás dostávají nepoužitelné a nesprávné vyúčtování. To je problém Váš a jejich.
------------------------------------------------------------------------

Váš problém, pane Kruppe, je nejspíše ještě jinde: nemáte v SVJ nastavena pevná a jednoznačná pravidla pro identifikaci plateb. Nevíte jak přijaté platby použije SVJ přednostně na který účel. Proto tápete a neumíte rozlišit k jakému účelu máte přiřadit uhrazené zálohy.

Částečně to řeší § 1930 až § 1933 NOZ. Ale pravidla přednosti pro jednotlivé důvody plateb si musí SVJ nastavit samo, to za vás nikdo neudělá.

To je ten problém, že v SVJ se vše řeší většinou naprosto amatérsky. Pak se může stát, že nejste schopni dokonce ani identifikovat důvod přijaté platby.

lake