Někdo by se mohl pozastavit nad tím, že podle § 1186 odst. 2 NOZ převodce za všechny tyto dluhy ručí. To by zdánlivě vedlo k závěru, že musí jít o dluhy již existující v okamžiku prodeje. Nikoliv o dluhy budoucí. Ručení převodce za veškeré budoucí dluhy by vedlo k absurdním závěrům.

Chyba je pouze v našich skvělých zákonodárcích, jak už jsem vysvětlil v posledním odstavci příspěvku http://www.portalsvj.cz/…o-a-judr-p-b#….

Profesor Eliáš v § 1186 žádné ručení nezavedl. Ta věta o ručení převodce nebyla v návrhu NOZ, který šel do parlamentu. Věta se v NOZ objevila těsně před koncem projednávání návrhu NOZ, jako výsledek legislativního kutilství poslanců.

Zkrátka: Pan Eliáš se vyjádřil nesrozumitelně, specificky a po svém způsobu, když „budoucí závazky“ označil za „dluhy“, a to i v důvodové zprávě k NOZ. Poslanci to pochopili úplně jinak (jako již existující dluhy převodce) a dobastlili si k tomu – nekoncepčně a nesystémově – větu o ručení převodce za tyto dluhy.

Toho se vzápětí chytili různí vykladači NOZ a začali hledat jakýsi neexistující „automatický“ přechod dluhů, vzniklých již před změnou vlastníka jednotky. Víme však, že nic takového neexistuje. Každý si hradí své dluhy:

• Převodce hradí ty dluhy, které má SVJ uhradit on, a výjimku by si museli mezi sebou sjednat.
• Automaticky přechází pouze dluh jištěný zapsaným zástavním právem podle § 1888 odst. 2 NOZ.
• Nabyvatel bude samozřejmě hradit ty dluhy, které mu vzniknou v budoucnu jako vlastníkovi jednotky.

Jiná tvrzení – to je kolosální protiústavní omyl všech vykladačů NOZ. Jsem zvědavý, jak zákonodárci či soudy ten právní popletenec rozmotají.

lake