Filipp napsal: „… kupující kupuje dobrovolně a s vědomím o dluhu na jednotce. Nevím, proč se z kupujícího dělá nesvéprávný hlupák. “

Pane Filippe, neexistuje žádný „dluh na jednotce“. V tom je Váš problém. Nejste-li nesvéprávný hlupák, pak jistě víte, že dluh nemůže mít jednotka. Jednotka není osoba. Jednotka je věc, a věci nemohou vstupovat do právních vztahů.

Pokud snad SVJ vystaví potvrzení o „dluzích na jednotce“, nemá to žádný právní účinek: takové dluhy neexistují. Pokud přijdete později za nabyvatelem jednotky s blábolem o „dluhu na jednotce“, pošle Vás do háje – i s potvrzením. Tak je to.

Svět není plný obětavých Mirků Dušínů, kteří Vám padnou do náruče a zvolají: „Ano! Já chci platit ten cizí dluh! Udělám to rád a dobrovolně pro SVJ! Nechcete taky nějaký finanční dar na nové auto, pane předsedo?“

Dluh má pouze ten, kdo si nechal opravit či zlepšit svůj dům. Nemusí svůj dluh převést na nabyvatele. Může to udělat, ale dostane pak pochopitelně za byt sníženou kupní cenu. Neexistuje ale právní předpis, který by mu takový postup nařizoval.

Pokud jste jako předseda dojednal úvěr pro SVJ, měl jste také jako předseda zajistit, aby Vám dlužníci hradili co jsou SVJ dlužni.

Zajistil jste to? Jakým způsobem? Máte s dlužníky uzavřeny smlouvy se splátkovým kalendářem? Máte ve smlouvě uvedeno, že při prodeji jednotky bez převzetí dluhu nabyvatelem jsou povinni uhradit celou zbývající částku najednou? Jedině to by je motivovalo k tomu, aby nabyvateli řekli o svém dluhu, snažili se o jeho převod a uvedli to do kupní smlouvy. To je ovšem převod (převzetí) dluhu podle § 1888 odst. 1, nikoliv přechod dluhu.

Jediný způsob, jak zjistit dluh na jednotce a přechod dluhu na nabyvatele, jsem zde popsal asi pětkrát: zapsáním zástavního práva k jednotce ve prospěch SVJ. Pokud toto není, pak žádný dluh „na jednotce“ neexistuje a nic na nabyvatele nepřejde.

Samotné ustanovení § 1186 žádný dluh nezajšťuje, ani nezpůsobuje jeho automatický přechod na nabyvatele. Mějte se pěkně.

lake