Nejde o žádnou podstatu věcí. Občanský zákoník i já předpokládáme určitou duševní vyspělost, čili svéprávnost kupujícího.
Dále kupující kupuje dobrovolně a s vědomím o dluhu na jednotce. Nevím, proč se z kupujícího dělá nesvéprávný hlupák. Co je na tom složitého z hlediska kupujícího? Jdu, líbí se mi byt, zeptám se kupujícího na cenu a předsedy na dluhy. Pak učiním svobodné, opakuji svobodné rozhodnutí. Tady se hádá o tom že kupující (asi nesvéprávný) koupí byt, na nic se nezeptá, a po nějaké době začne plašit o tom co se kdy a kam platí a že mu vlastně chudákovi nikdo nic neřekl… Já jako předseda jsem za souhlasu vlastníka bytu zajistil úvěr a je na vlastníkovi , jak se při prodeji vypořádá s kupujícím…