Velmi pozorně jsem přečetl dokumenty, které jste nově zařadil na www.volny.cz/oklokocnik. Velmi se mně líbil úvod k Doplňku, ve kterém ukazujete, že EU používání poměrových indikátorů toleruje jako náhradní řešení pro případy, kdy by zavedení měřičů (kalorimetrů) bylo technicky neschůdné nebo příliš drahé.

Bohužel nejrozšířenější z poměrových indikátorů, přístroj namontovaný do středu radiátorů, trpí systémovými chybami (hlavně nedokáže identifikovat tepelné ztráty/zisky způsobené prostupy tepla vnitřními stěnami objektu z vytápěných bytů do nevytápěných). Uznávají to i autoři nerealizovaného návrhu novely vyhlášky: „V celém objektu je udržována určitá průměrná teplota. Tato průměrná teplota se týká i bytových jednotek uživatelů, kteří mají trvale vypnutá otopná tělesa a čerpají teplo ze stoupaček a prostupem vnitřními stěnami ze sousedních bytů. Tím tito koneční spotřebitelé neoprávněně minimalizují své náklady v podstatě pouze na náklady základní složky a profitují tak na úkor ostatních nájemníků v domě, kteří tento teplotní deficit musí vyrovnávat zvýšeným výkonem svých otopných těles včetně jeho úhrady.“ Tuto zjevnou nespravedlnost hodlali omezit aplikací spodního limitu přípustné odchylky ve výši 80 % měrných nákladů objektu (čili –20% od průměru objektu). Totéž omezení je uvedeno také v návrhu nové vyhlášky, která má vstoupit v platnost k 1.1.2015.

Problém je v tom, že použití této odchylky znamená, že původně vypočtené náklady jsou nahrazeny odhady, které mají jednotnou úroveň ve výši 80% průměrných nákladů. Jak ukazujete ve vzorku rozúčtování z osmi domů, tato opatření postihují 40–50 % bytových jednotek, což vzbuzuje oprávněné pochyby o věrohodnosti takovýchto rozúčtování. Moje poznatky z rozúčtování tří jiných domů mají podobný výsledek. Pokud budete chtít tak Vám je pošlu; má mailová adresa je jiri.kyzlink@cen­trum.cz.

Za těchto okolností je zcela na místě Váš Návrh na povinné zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování podle bytových jednotek (bez uvedení adres spotřebitelů). Jen tak může spotřebitel posoudit, zda předložené rozúčtování jako celek je věrohodné a platné. Jen touto cestou lze donutit statutární orgány SVJ, aby přestaly hrát pošťáka mezi „odbornými“ firmami a spotřebiteli a přebíraly jen taková rozúčtování, která jsou kvalitní.