Základ těchto problémů lze snadno objevit v dokument MMR „Úvahy k novele“, který byl předložen veřejnosti k připomínkám v létě 2012 a byl zveřejněn také na Portále SVJ. Konkrétně je to zcela zjevné v příloze 1, kde na straně 6 a výše oba autoři dokumentu filozofují, zda by se jim více líbilo ponechat spodní limit přípustné odchylky měrných nákladů od průměru na dosavadní výši –40 % nebo ho snížit na –20 % nebo zda sankcionovat více vytápěné byty zvýšením horního limitu ze 140 % na 180 % nebo 200 % nebo ho vůbec zrušit. Stojí to za přečtení a možná čtenář dospěje k otřesnému poznatku, že je možné i s tak mizernou odborností uspět na úřadu centrální správy (podle služebního zákona třeba nakonec autoři dostanou definitivu). A ještě více zaráží, jak vůbec mohl tento dokument projít připomínkovým řízením a co proti tomu podnikly zájmové organizace typu SČMBD.

To je důvod proč jsem všemi deseti pro návrh na povinné zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování podle bytových jednotek (bez adres příslušných spotřebitelů). MMR nemá žádný důvod pro to, aby návrh nerealizovalo. Leda, že by tušilo, že výsledkem rozúčtování pomocí radiátorových indikátorů může být objev, že podstatná část údajů o nákladech na vytápění jsou hausnumera a obává se reakce příslušných konečných spotřebitelů.

Tím by však připustilo, že samo iniciuje a toleruje šíření klamavých informací a to by byl pádný důvod pro podání stížnosti veřejnému ochránci práv na MMR. Jako právník se na to docela těším.

Janíček