Pan JUDr. Milan Cellar píše: „Jsem ochoten diskutovat pouze s tím, kdo chce poslouchat, kdo je schopen přijmout odlišný názor, i když se mu nelíbí a nesouhlasí s ním.“

Pane Cellare, ale my VŠICHNI zde chceme poslouchat! Ale Vy nám nic k věci neříkáte. To není chyba posluchačů …

Pane Cellare, my určitě JSME schopni přijmout odlišný názor, ale to byste jej musel nejen „střelit od boku“, ale hlavně právně odůvodnit. Nejde Vám to? To není chyba posluchačů …

Vaše potíž je v tom, že Vy žádný uvěřitelný „odlišný názor“ nevyslovujete. Nebyl jste schopen podat právní argumenty pro Vaše tvrzení ani v článku, jehož jste spoluautorem. A jak se zdá, nejste schopen podat právní argumenty ani teď a zde.

• Nevysvětlil jste co Vás vede k zjevnému ignorování zákona.
• Nevysvětlil jste, co Vás vede k ignorování nálezů Ústavního soudu o nepravé retroaktivitě právního předpisu. Jestliže nejste rozhodně expert na tuto problematiku (což jste sám napsal), je s podivem, že rozdáváte rady v odborném článku, jehož téma není o ničem jiném, než od počátku do konce o nepravé retroaktivitě: NOZ nabyl účinnosti ke dni 1.1.2014, ale Vy jej aplikujete na právnické osoby, které vznikaly pouze do 31.12.2013 podle jiného právního předpisu.
• Neodpověděl jste na velmi prostou otázku, kterou jsem Vám položil už dvakrát: Ve kterém ustanovení NOZ je tímto zákonem upravena právnická osoba SVJ(2000) ve smyslu § 3041 NOZ?

Tato otázka je zásadního významu. Je klíčová pro současné právní postavení SVJ(2000). A je tak jednoduchá, že jste na ni mohl odpovědět jedinou větou (za předpokladu, že odpověď znáte).
------------------------------------------------------------

Namísto přímé reakce na mnou jasně formulované námitky jsme se dočkali pouze napomenutí ohledně zásady „in dubio pro reo“ v jiných nežli trestních věcech. Takže zavádítete diskusi na zcela odlišné a zcela okrajové téma… Ale budiž, odpovím.

Máte pravdu a omlouvám se za terminologickou nepřesnost. Správně jsem se tedy měl zmínit o zásadě „in dubio pro libertate“ (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 512/02 ze dne 20. 11. 2002, nález sp. zn. I. ÚS 557/05 ze dne 24. 7. 2007, III.ÚS 542/09 ze dne 27. 4. 2010).

Není ovšem pravdou Vaše tvrzení, že zásada „in dubio pro reo“ je aplikovatelná pouze v trestních věcech. K uplatnění dochází i v přestupkovém a obecně správním řízení. Vy sám jste ve Vašem článku zmínil sankce ukládané SVJ (viz str. 19 dole). K uplatnění zásady „in dubio pro reo“ ve věcech správních namátkou viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 84/2009 – 77 ze dne 12. listopadu 2009.

Možná jste nevzal zcela do úvahy jaké páky má stát podle NOZ vůči právnické osobě, která nesplní povinnosti uložené zákonem: podle § 3041 odst. 2 NOZ soud právnickou osobu zruší a nařídí její likvidaci. Vidíme tedy, že soud je oprávněn ukládat pokuty i vynášet „trest smrti“ nad právnickou osobou.

I když formálně se samozřejmě nepohybujeme v oblasti trestního práva, stojí za zmínku, že naprosto stejný trest je definován v zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, viz § 38 Výkon trestu zrušení právnické osoby: „Právnická osoba vstupuje do likvidace ke dni právní moci odsuzujícího rozsudku, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby.“ Jsme tedy trestnímu právu mnohem blíže, než by se na první pohled mohlo zdát.

Je tedy zcela přiléhavé a právně legitimní ptát se, zda skutečně nepochybně existují ty (Vámi tvrzené) údajné zákonné povinnosti, při jejichž nesplnění by mohl být uložen „trest“ pokuty či zrušení s likvidací právnické osobě SVJ(2000).

Faktem zůstává, že doplňování zákona extenzivním výkladem v neprospěch právnické osoby je projevem libovůle a jde o ústavně nepřípustný postup. Ale Vy se specializujete na ústavní právo, takže toto jistě víte …
------------------------------------------------------------

Mějte se pěkně, pane JUDr. Milane Cellare. Napsal jste: „… já Vás nemusím přesvědčit o svém tvrzení“. To skutečně nemusíte, pokud Vám ovšem nezáleží na Vaší odborné pověsti.

A protože jste se o zdůvodnění nepokusil ani nepokusíte, tato diskuse tím zřejmě končí. Děkujeme za Vaše příspěvky na tomto portálu. Kdybyste se přece jenom rozhodl zde uveřejnit PRÁVNĚ PODLOŽENÉ zdůvodnění Vašich tvrzení, jste vítán.

Vystudovaný právník, který nedovede svou věc přiléhavě zdůvodnit odkazem na právní předpis či judikaturu, je špatný právník. U soudu by pohořel. Nic mu nepomůže lamentování, že soudce „nechce poslouchat“ nepodložená tvrzení, nebo že senát „není schopen přijmout odlišný názor“, který ale není nijak právně odůvodněn.

lake