V Listině základních práv a svobod je sice

„Čl.10 (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“

ale také

„Čl.17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“

Takže jsou tu 2 protichůdné chráněné zájmy a tudíž potrava pro právníky. Pokud jsem totiž s dlužníkem v jednom SVJ, jsem něco jako jeho věřitelem, a měl bych mít právo to vědět. Možná by stačilo místo vyvěšení na nástěnku, které si může přečíst i pošťák, oznámení na neveřejné schůzi SVJ, či seznam dlužníků v rámci nějakého vyúčtování, které dostává každý vlastník SVJ.

LB