To je nám známo; ale byl zrušen pro (dle ÚS vadný) názor, že „ohledně madla“ mělo být žalováno Společenství. Amatéři v talárech ÚS jsou jako ostří nože v rukách malého dítěte. Společenství nebylo oprávněno madlo instalovat, ale bylo „po právu“ žalováno. Tomu říkám výhra v loterii. NS ČR se tímto zmatkem řídí dodnes. Co mu zbývá jiného. Ale především, ty a já máme právní jistotu:

ÚS II.ÚS 1512/12 ze dne 30. 7. 2013

Bez jasnosti a určitosti pravidel nejsou naplněny základní charakteristiky práva, a tak nejsou ani uspokojeny požadavky formálního právního státu. Každá právní úprava proto musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost normativních právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, resp. jsou z něj odvoditelné, …

Budeme společně pozorovat, jak se „soudy“ vypořádají s ekonomickou genocidou v rámci ZoVB, tochu z živé žaloby:

Pokud tedy vlastník jednotky souhlasem se stanovami svěří rozhodování o některých důležitých záležitostech statutárnímu orgánu společenství, nebude o těchto důležitých záležitostech na shromáždění společenství nikdy hlasováno, zřekne se tak dobrovolně svého práva na soudní přezkum ve věci těchto některých důležitých záležitostí, zřekne se tak dobrovolně a vědomě svého práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny , dobrovolně a vědomě se vzdá svého práva na soudní ochranu garantovanou státem. Jedná se o obdobnou situaci jako při podpisu rozhodčí doložky – dobrovolné zřeknutí se práva na soudní ochranu. Citace z nálezu Ústavního soudu, č.j.:

ÚS ČR II.ÚS 2164/10: „Ústavní soud úvodem připomíná, že respekt a ochranu autonomie vůle považoval ve své předchozí judikatuře za zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu, za původní „matrici“ vztahu mezi jednotlivcem a veřejnou mocí ve smyslu „konstanty“ vytčené před závorkou, „v níž se ocitají jednotlivá specifikovaná základní práva pozitivně právně formulovaná v reakci na jejich masové porušování autoritativními či totalitními režimy“. V intencích tohoto názoru pak Ústavní soud ve vztahu k rozhodčím doložkám formuloval, že strany rozhodčí smlouvy se dobrovolně a vědomě vzdávají svého práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2619/08, II. ÚS 805/06 aj.)“

Přenecháním členům statutárního orgánu společenství rozhodování v některých důležitých záležitostech, proti kterým (těm rozhodováním) není soudní obrana možná, potom nutně musí vést k soudním rozhodnutím dosahujících až kuriózních rozměrů:
---
Právní názory NS, ÚS se sledují, jedno, zda se jedná o „nálezy“ nebo pouze „o usnesení“, pokud ÚS něco ruší (zákon, vyhlášku, rozsudek) není vůbec neobvyklé, že zruší pouze část takového právního předpisu nebo rozhodnutí.