Uznání závazku jeho plněním
Vícekrát jsem zde psal, že plněním údajného závazku bez protestů se vlastník jednotky zbavuje možnosti později namítat nesprávnost výše částky, či jejího účelu. Plněním (třebas i jen jediné splátky) na neurčitý účel stvrzuje plátce svůj souhlas a dostává se do procesně nevýhodného postavení: pokud má dodatečně mámitky, musí on sám tvrdit a prokazovat, že byl uveden v omyl, případně že druhé straně vzniklo bezdůvodné obohacení.
To plně platí např. pro neurčité platby na „fond oprav“, případně platby „podstrčené“ nabyvateli jednotky za bývalého vlastníka a označené nesmyslně jako „záloha na splátky úvěru“. Plnění bez důvodu je o to nebezpečnější, že soudy je následně mohou posuzovat jako DOBROVOLNÉ plnění, např. z (neplatné) smlouvy.
| 89/2012 Sb. § 2054 (2) Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. |
Závaznost dílčí úhrady plně potvrdil Nejvyšší soud, který ve věci týkající se období do 31.12.2013 použil nově ustanovení NOZ o o uznání závazku částečným plněním:
| „… dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smyslem a účelem
ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit
zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh,
je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně
neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 O.Z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění[m], a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“ Nejvyšší soud v rozsudku 23 Cdo 405/2013, ze dne 21. 2. 2014 |
lake
Poslední komentáře