Pane Šumichráste,
tato diskuse je o zcela jiné problematice. Píšete nesmyslně o „umořování úvěru na byt. jednotce“. Nic takového neexistuje. Úvěr si vždy bere osoba. Račte pochopit: bytová jednotka není osoba, je to věc. Věc nemůže vstupovat do právních vztahů, ani si nemůže „vzít úvěr“.

Váš příklad je celkem jednoduchý. Jednotka po smrti vlastníka bez dědiců nejde „do dražby“, jak se mylně domníváte, nýbrž po dědickém řízení propadá státu. Stát je zastupován Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Stát se stane vlastníkem a přvezme kromě nemovitého a movitého majetku i veškeré pohledávky za zemřelým vlastníkem, které existovaly v okamžiku úmrtí.

A zde nastává test SVJ: může prokázat výši pohledávky společenství vůči zemřelému vlastníkovi jednotky? Lze existenci pohledávky prokázat smlouvou či usnesením shromáždění? Je tato pohledávka jednoznačná, prokazatelná a určitá natolik, aby se mohla stát součástí dědického řízení???

Zda stát svůj majetek pronajme, zcizí, či s ním naloží jinak, je věcí státu jako nového vlastníka. Veškeré pohledávky za zemřelým bývalým vlastníkem je tedy nutné uplatnit v dědickém řízení. Později vzniklé pohledávky (např. platba záloh na správu či služby) se uplatňují vůči novému vlastníkovi, kterého zastupuje ÚZSVM.

lake