Zábrana podle pana Lake je v tom, že z platby „za své metry do fondu oprav“, (což je dle dikce zákona de jure záloha na náklady na správu) nelze hradit splátky úvěru, jelikož úvěr není správa domu, nýbrž finanční služba.

Zkusím to ale vysvětlit popořádku a srozumitelně, jaký právní názor pan Lake zastává (podotýkám, že bohužel dosud není podepřen úplně přiléhavou judikaturou):

V momentě, kdy se SVJ usnese vzít si úvěr na opravu a opravu zaplatí, dojde k tomu, že právnická osoba SVJ platí za druhého, co poprávu měl platit sám. SVJ totiž žádná část domu nepatří, dům patří spoluvlastníkům a opravdu by měli zaplatit spoluvlastníci. Všichni spoluvlastníci se proto v momentě, kdy byla oprava provedena a uhrazena z kasy SVJ (které si pro tento účel vzalo úvěr) stávají dlužníky SVJ, které na své náklady provedlo opravu, kterou mají platit oni, protože se opravoval jejich majetek.

Pokud se pro tento účel navýší „platba svých metrů“, znamená to, že tato platba se de facto dělí na dva díly:

1. splátka dluhu za službu, která už je vyúčtovaná (oprava domu)
2. zbytek peněz je záloha na další budoucí opravy, které se vyúčtují, jakmile proběhnou

Změní-li se vlastník některého bytu, měl by tedy platit pouze poplatek číslo 2, protože poplatek pod bodem 1 je splátka dluhu vůči SVJ od konkrétní osoby, které za tyto peníze byl zhodnocen majetek. Oprava totiž proběhla před koupí bytu novým vlastníkem.

A protože starý vlastík přijal plnění (opravu svého podílu na domě), musí starý vlastník rovněž uhradit celé přijaté plnění, tj. všechny splátky až do splacení celého úvěru. Teprve pro případ, že část dluhu SVJ zůstane nevymahatelná, nastupuje vymáhání plateb bankou od nového vlastníka – to plyne ze zákonného ručitelského závazku.

Přiznám se, že se mi tato právní argumentace nezdá vůbec špatná a mrzí mě, že neexistuje přiléhavější judikatura pro tento případ. Pokud by soudy daly za pravdu panu Lake, bylo by to zajímavé. Pokud by mu za pravdu nedaly, velmi by mě zajímala argumentace, jak by to provedly.