Jde jednoznačně o protiprávní usnesení. Náklady na správu domu lze rozpočítat jedině podle spoluvlastnických podílů zapsaných v katastru, jestliže k tomu neexistuje dohoda všech o jiném způsobu přispívání. Viz notoricky známý § 15 odst. 1 ZoVB.

Spoluvlastnický podíl se odvozuje z podlahové plochy podle § 2 písm. i (pro byt) a § 2 písm. j (pro nebytový prostor). Tato podlahová plocha je uvedena v Prohlášení vlastníka a od ní se odvozuje spoluvlastrnický podíl. Zkontrolujte si tedy obsah Prohlášení a Váš spoluvlastnický podíl uvedený v katastru. Pouze podle tohoto čísla jste povinen přispívat na správu domu.

Vše ostatní je bludná fantazie Vašeho předsedy a právníka – neználka.

Splátek úvěru se toto už vůbec nemůže týkat: splátky jsou úhradou dluhu, který již vznikl a jehož splácení se děje podle dříve přijatých pravidel. Ani změny vlastnické struktury po vzniku platební povinnosti nemají na povinnost splácet žádný vliv. Jak ostatně judikoval Nejvyšší soud: dluhy nepřecházejí na nového vlastníka jednotky. Viz http://www.portalsvj.cz/…Cdo+242/2009.

A už vůbec se pouhá změna v užívání společných částí nemůže projevit, a to samozřejmě ani zpětně, ani do budoucna. Pouhá změna v užívání nemá totiž žádný vliv na vlastnické poměry a na již vzniklé závazky a právní vztahy.
------------------------------------------------------------------------------------

Co jste popsal mi ovšem něco velmi neblahého připomíná:

Takový nepřehledný a zmatený postup ve změně práv a povinností připouští (bohužel) nový Občanský zákoník (http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89…). Viz ustanovení § 1180. Právní úprava se uplatní pro SVJ vzniklá od 1. ledna 2014 podle zákona č. 89/2012 Sb. Zda se toto vztáhne i na současná SVJ podle zákona č. 72/1994 Sb. není ze znění nObčZ možno nijak dovodit.

Domnívám se, že nynější způsob řešení vzájemných nároků je mnohem přehlednější. Dnes se jednoznačně odděluje pevně dané přispívání na správu domu od pohyblivé finanční kompenzace (odvozené z příjmu z nájemného) která je důsledkem vyloučení jednotlivého vlastníka z poměrného užívání společných částí. Ostatně současná právní úprava je prověřena dvěma staletími od r. 1811 (rakouský ABGB a československý Zákoník občanský).

Ke změnám v užívání společných částí může totiž docházet poměrně často, někdy pouhou dohodou dvou vlastníků navzájem, aniž by to ostatní museli vědět. Pan Novák si přehodí sklepní kóji s panem Horákem, vždyť to znáte. Někdy to ani jinak rozumně upravit nejde: v domě je např. 10 společných garážových stání a 30 bytů.

Je ukázkou naprosté tuposti a pitomosti našich zákonodárců, když tyto drobné a často dočasné úpravy v užívání podřadili pod režim placení příspěvků na správu. Spletli si vlastnické vztahy k nemovitosti s pouhým užívacím právem – jako by nájemce či uživatel byl právně totéž co vlastník !!!

To je prasečí uplatnění práva a prasečí zákon.

lake