Pane Kolemjdoucí, není třeba věc dále zamlžovat. Napsal jste na samém počátku naší diskuse jasný a jednoznačný názor:

• _{„Jestliže bylo hlasování neplatné a dohody nebylo dosaženo ani hlasováním per rollam, (které mělo odsouhlasit nejen financování, ale i souhlas se stavbou), pak bylo zrušení balkonů ve vlastnictví vlastníků jednotek i eventuální vybudování nové společné části domu neoprávněné (pro nenaplnění podmínky 100% souhlasu)“}

K tomu jste tazateli dokonce bohatýrsky radil, aby nic neplatil a počkal si na soud!

Upozornil jsem vás ihned na Váš omyl. O věci mohlo být rozhodováno pouze mezi vlastníky navzájem. A tento 100% souhlas dosažen byl. Rozhodnutí o zrušení balkonů a o stavbě nové věci (lodžií) zasahovalo do obsahu Prohlášení vlastníka a týkalo se tedy samé podstaty vlastnictví. SVJ k rozhodování nemělo žádného oprávnění, neboť záležitost nespadala pod správu domu podle § 9 odst. 1 ZoVB.

Na závěr cituji z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2011, sp. zn. 29 Cdo 406/2010.

„Jak Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99 a ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007 či ze dne 9. prosince 2009, 29 Cdo 5295/2008). Tak je tomu přitom i v projednávané věci.
Nejvyšší soud totiž považuje za zcela zjevné, že shromáždění společenství vlastníků bytových jednotek nemůže svým rozhodnutím změnit prohlášení vlastníka budovy v části vymezení budovy na bytové jednotky a společné části (§ 4 odst. 2 písm. b/ a c/ zákona o vlastnictví bytů), a že takové oprávnění nelze dovozovat ani z ustanovení § 11 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů. (…)
Do pravomoci shromáždění jakožto orgánu právnické osoby s takto omezenou způsobilostí přitom nemohou spadat úkony, k nimž společenství není způsobilé (a jimiž navíc bez výslovné zákonné úpravy zasahuje do již nabytých vlastnických práv vlastníků jednotek).
Uvedený závěr považuje Nejvyšší soud za natolik jednoznačný, že neshledává důvodu k jeho potvrzení připustit v projednávané věci dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.“

lake