Pane Franto, mezi mým a Vaším pojetím chyb je rozdíl. Já jsem nabádal k tomu, aby možné zdroje chyb byly zjištěny, což je základní podmínkou řádného rozúčtování. Tedy chyby je nutno najít, pojmenovat a odstranit, nebo zohlednit pomocí odborně stanovených koeficientů.

Vy jste ale možné chyby pojal jako obranu proti řádnému rozúčtování. Cituji Vaše slova: „Nepřesnost by v mnohých případech značně poškodila spotřebitele, který by doplácel na chyby, které třeba není schopen sám ovlivnit. “.

Pane Franto, pokud v domě jsou vlivy, které vedou k chybám a které spotřebitel „není schopen sám ovlivnit“ je povinností rozúčtovatele zahrnout tyto vlivy mezi „korekce a výpočtové metody“ zmíněné v § 4 odst. 3 vyhlášky. Pokud to rozúčtovatel nečiní, nesplnil základní podmínku pro řádné rozúčtování nákladů podle indikátorů.

Dokonce píšete, že tyto nepřesnosti by mohly „značně poškodit spotřebitele“.

Nad tím už mi zůstává rozum stát. Popisujete rozúčtování jako loterii naslepo: jsou nějaké vlivy (nevíme jaké) a ty možná značně poškozují některé spotřebitele (nevíme které). My to neumíme vyčíslit, takže to všechno nějak zbastlíme a setřepeme dohromady a získáme jakási nevěrohodná čísla. A protože si za těmito čísly nestojíme, provedeme nakonec pár matematických kouzel a ubereme pro jistotu část nákladů těm, kdo mají platit nejvíc. Přestanou snad křičet a nebudou se ptát jak jsme to vlastně počítali…

Brrr. Označil jste takový postup za „uspokojivý“. S tím bych si dovolil nesouhlasit. Je třeba buď přejít na rozúčtování podle podlahových ploch, nebo najít rozúčtovatele, který se nebude skrývat za „tajemné chyby“ které neumí konkrétně pojmenovat, jen tuší že možná někde existují, mršky jedny! Pokud i za těchto podmínek rozúčtujete podle § 4 odst. 3 vyhlášky, jde o projev libovůle.

lake