Rozveselila mne poznámky o 14 století a mé pohádce o záhadných chybách. Měl jsem totiž na mysli chyby, které jste uváděl v příspěvku na Tzb-info. Uváděl jste postup v případě vysokých náměrů (zdůrazňuji Vaše slova – „nutno dokumentovat“):

• zjistit zda nejde o chybu elektronického indikátoru
• zjistit zda nejde o chybně zadané koeficienty v indikátoru
• zjistit zda není lidská chyba v odpočtu hodnot nebo výpočtu
• zjistit zda důvodem nadspotřeby je přetápění (nutno dokumentovat v průběhu topné sezóny snímky fasády pomocí termovizní kamery)
• zjistit, zda důvodem nadspotřeby je nadměrné větrání (nutno dokumentovat v průběhu topné sezóny snímky fasády fotoaparátem nebo termovizní kamerou, škvíry pootevřených oken jde většinou dobře rozpoznat).

Vaše poznámky jsem nepovažoval za žert. Výčet závad by se dal dokonce rozšířit. Rozhodující je vyhláška a záměr, který její tvůrci sledovali. Záměr by měl zajisté řádně vysvětlit metodický pokyn k vyhlášce. Z pokynu uvedu v dalších řádcích některé části § 4 odstavce 3.

Cílem rozúčtování je zajistit, aby náklady na vytápění místností srovnatelné velikosti se srovnatelnou úrovní vytápění (tj. teplotní úrovní) byly rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. Rámcovou nouzovou pojistkou proti extrémním rozdílům v měrných nákladech (na 1 m2) na vytápění jednotlivých bytů v tomtéž domě (zúčtovací jednotce) je ustanovení tohoto odstavce. Rozdílem ± 40 % se rozumí individuální odchylka od celkových měrných nákladů a představuje možné kolísání úhrad kolem průměru (střední hodnoty). Rozptyl měrných úhrad nelze rozhodně chápat jako průkaz spravedlivého rozúčtování ve všech případech; toto pojistkové kritérium by nemělo umožňovat uživateli nadměrné a neplacené plýtvání teplem (např. otevřeným oknem).

Při překročení stanovené tolerance rozdílů v měrných úhradách je vlastník povinen provést úpravu rozdělení nákladů spočívající v úpravě (změně) podílu základní a spotřební složky v celkových nákladech, přezkoumání stanovené korekce na polohu místností nebo bytů a hledání příčin mimo výpočtovou metodu. Příčinou neúměrných rozdílů může být nejen stav objektu, stav a funkčnost otopné soustavy, kvalita regulace parametrů teplonosné látky, funkčnost a nastavení termostatických ventilů, ale rovněž nesprávná volba korekčních činitelů a v neposlední řadě i chování uživatelů bytů, např. nadměrné větrání, sušení prádla apod. Výpočtový algoritmus by měl být navržen tak, aby nedošlo k opakovanému výpočtu spojenému s vícenáklady, hrazenými vlastníkem při externím zabezpečení agendy rozúčtování.

Tolik metodický pokyn a nyní mé poznatky.

Poslední odstavec pojednává (domnívám se) o povinnosti vlastníka (SVJ), proto si myslím, že jejich nápravu odběratel tepla (byt) nemůže zajistit. Z toho důvodu jsem volal (v jiné diskuzi) po podmínění plné úhrady splněním všech těchto podmínek. Dodavatel výpočtu naopak vytváří výpočtový algoritmus. V jeho kompetenci není náprava výše uvedených nedostatků. Nemůžeme mu dávat vinu za nutnost provedení úpravy, která zajistí, aby „nedošlo k opakovanému výpočtu spojenému s vícenáklady“. Netroufám si bezpečně rozhodnout, co tím zákonodárce myslel.

Vypadá to, že fandím rozpočtářům, ale nemám k tomu důvod. Nejsem odborník na teplo, ani právník a neprovádím pro nikoho rozúčtování tepla. Kontroluji pouze rozúčtování našeho velkého domu. Protože jsem důsledný, chtěl bych získat co nejvíce poznatků o podmínkách pro spravedlivé vyúčtování tepla, které současně nebude odporovat zákonu. Očekával jsem, že ve zdejší diskuzi nějaké poznatky získám. Zatím mohu pouze konstatovat, že se dají podmínky u nás ve srovnání se zde uváděnými příklady označit jako uspokojivé. FrantaF