26 Cdo 3546/2023 neschválení ÚZ není důležitý důvod

26 Cdo 3546/2023–165

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatele Z. L., zastoupeného Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Rodinova 691/4, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze

pod sp. zn. 75 Cm 28/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 330/2020–106, takto:

1. Dovolání se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 2. 2019,

č. j. 75 Cm 28/2018–31, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení účastníka ze dne

8. 12. 2017, kterým byla přijata (schválena) účetní závěrka za rok 2016 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 12. 2021,

č. j. 6 Cmo 330/2020–106, unesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť otázku, zda pro přezkoumání předmětného usnesení byl dán důležitý důvod podle § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“), odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

4. Dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016) zdůraznil, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití; takovým usnesením zásadně není rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3117/2022, a v něm citované usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2688/2017).

5. Protože nebyly splněny podmínky stanovené v § 1209 odst. 1 o. z. pro přezkum (ne)platnosti napadeného usnesení shromáždění (nebyl dán důležitý důvod), nezabýval se dovolací soud (pro nadbytečnost) otázkou rozporu účetní závěrky se zákonem, neboť její řešení je pro závěr o správnosti usnesení odvolacího soudu bezvýznamné. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001, na které poukázal dovolatel (a stejně tak i soud prvního stupně), podle něhož takový rozpor může, za určitých okolností, být důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné, nelze v dané věci aplikovat. Vztahuje se totiž k předpokladům vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti podle § 183 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jehož úprava ale není srovnatelná s § 1209 o. z.

6. Ze stejného důvodu (pro nadbytečnost) se dovolací soud nezabýval ani otázkou, z jakých prostředků účastník hradil výměnu oken v jednotkách jednotlivých členů společenství.

7. Nesouhlasí-li dovolatel s postupem odvolacího soudu na jednání dne 1. 12. 2021, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy,

je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady

(i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.

8. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje

(§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 2. 2024

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Pozn.

Ústavní stížnost byla odmítnuta viz I. ÚS 1221/24 ze dne 15.5.2024.

Hezký den!