Dobrý den,

v našem SVJ řešíme rozúčtování tepla. Rozúčtování provádí „odborná firma“ na základě elektronických měřičů energie dodané topným tělesem. V minulých letech firma provádějící vyúčtování musela často přistoupit ke korekcím tak, aby náklady na vytápění na m2 nepřesáhly rozmezí ±40% průměru. Vzhledem k tomu, že se objevily dotazy, proč k těmto korekcím dochází, zkoumali jsme, jak vlastně výpočet probíhá.

Mimo jiných nejasností ve výpočtu a neochotě firmy sdělit konkrétní postup (prý „firemní know-how“) jsme došli k tomu, že velká část problémů vzniká tím, že na základní a spotřební složku se rozděluje celá faktura od Pražské plynárenská – tj. kapacitní i spotřební složka. Jinými slovy – základní složka rozúčtování pak pokryje víceméně jen kapacitní složku faktury a spotřební složka skutečnou spotřebu (tj. celá se rozpočítává podle náměrů měřičů a byty s nulovými náměry se nepodílí na platbě za vytápění spol. prostor apod.).

To je ovšem dle mého názoru v rozporu s vyhláškou MMR 372/2001, resp. s metodickým pokynem k jejímu uplatňování, která stanoví, že základní složka (40–50 procent nákladů) pokrývá „náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místností bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu“. Tj. základní složka by měla pokrývat část spotřeby tepla, nikoli platbu za kapacitu.

Otázka tedy zní – lze kapacitní část faktury Pražské plynárenské rozúčtovat podle plochy bytu a až spotřební část faktury rozúčtovat dle vyhlášky MMR 372/2001, tj. tuto část rozdělit na základní a spotřební složku?