Institut tzv. sousedských práv, vymezený v § 127 občanského zákoníku vlastníkům jednotlivých jednotek v domě ukládá zdržet se všeho, čím by „nad míru přiměřenou poměrům“ obtěžovali jiného nebo čím by vážně ohrožovali výkon jeho práv. To, co v konkrétním případě znamená „nad míru přiměřenou poměrům“, přísluší rozhodnout jedině soudu a snahy o závazné vymezení této otázky bývají problematické.

Společenství vlastníků jednotek nemůže jednotlivé vlastníky proti jejich vůli omezovat v tom, jak se chovají ve svých jednotkách. Závazné omezení nemůže být obsaženo ani ve stanovách SVJ – pokud by s omezením konkrétní vlastník nesouhlasil (a to nově příchozí vlastník nemusí), nebylo by na něj aplikovatelné (rozuměj omezení, která jdou nad rámec zákonné regulace uvedené výše). Teoreticky si lze představit snad jen taková omezení obsažená ve stanovách SVJ, která upravují způsob užívání společných prostor, a tedy chování ve vztahu k majetku, který je spoluvlastněný všemi vlastníky jednotek.