Podle § 570 NOZ platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

Podle § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o ektronických úkonech, platí pro doručování v soukromoprávní sféře, že dokument dodaný do zpřístupněné datové schránky jiné osoby je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 2 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.

Formulace „považuje se za“ vyjadřuje právní fikci, v tomto případě založenou zákonem. Od toho se nelze odchýlit ani jednostranným prohlášením, ani soukromoprávním ujednáním stran, protože zákon č. 300/2008 Sb. žádnou odchylku nepřipouští [1]. Soud tedy má přihlédnout k doručení (nebo k nastalé fikci doručení) ex offo (z úřední povinnosti) – bez ohledu na to jaké je mínění předsedy SVJ.

Nevylučuji ale, že čeští soudci to zase všechno popletou, překroutí a zprasí.

Justitianus

Poznámka 1: Kdyby úmyslem zákonodárce bylo umožnit stranám odchylku od zákonné fikce doručení, jistě by formuloval příslušné ustanovení nikoliv jako fikci, ale použil by formulaci „má se za to“ nebo „lze mít za to“, což by byla domněnka vyvratitelná (vyvrátit by ji bylo možno například ujednáním stran).