Tento případ je dalším z řady mnoha případů, kdy vlastník utratil čas, nervy a peníze za předem prohraný spor. Jde o typickou chybu, kterou zde proberu. Snad to někomu pomůže.

• „Navrhovatel se … domáhal, aby Společenství vlastníků jednotek v domě XY (…), bylo povinno … umožnit jednotlivým vlastníkům (bytových) jednotek udělat si kopie klíčů od společných prostor v domě, a to na základě jejich žádosti a na jejich vlastní náklady …“

Naprosto zbytečná snaha vlastníka nemohla skončit úspěchem. Domáhal se totiž u soudů práva, které mu nikdo nikdy neupíral. Absurdní požadavek nemohl skončit jinak než jeho prohrou.

• Nikdo vlastníkovi jednotky nikdy nezakazoval, aby užíval kočárkárnu.
• Nikdo vlastníkovi jednotky nikdy nezakazoval, aby si pořídil kopii klíče od kočárkárny.

Rozhodnutí shromáždění z 28. února 2012 nezakazovalo, aby si jednotliví vlastníci pořídili vlastní kopie klíče na vlastní náklad. Vlastník jednotky se tedy snažil pomocí soudů „vlamovat do otevřených dveří“. Je to zjevné z jeho popletené argumentace, cituji:

• „… zůstal zachován stav založený rozhodnutím shromáždění z 28. února 2012, v jehož důsledku jsou společné prostory prádelny (nyní kočárkárny) uzamčeny a klíče od nich jsou uschovány u předsedkyně Společenství, tedy stav, jenž ho (podle jeho mínění v rozporu se zákonem) nepřiměřeně omezuje v přístupu do společných prostor v domě.“

Bylo tedy naprosto zbytečné, že dne dne 7. září 2020 předložil dovolatel shromáždění návrh usnesení „… aby Společenství vlastníků jednotek … bylo povinno umožnit jednotlivým vlastníkům (bytových) jednotek udělat si kopie klíčů od společných prostor v domě“.

Dovolatelem navržené usnesení nebylo shromážděním přijato, ovšem postavení dovolatele se tím nijak nezměnilo: i nadále zůstalo v platnosti usnesení ze dne 28. února 2012 (které nezakazovalo ani užívání kočárkárny, ani kopírování klíčů). Dovolatel pak požadoval, aby soud uspořádal právní poměry vlastníků jednotek způsobem, kterym tyto poměry již dříve uspořádány byly. Bylo tedy naprosto zbytečným furiantstvím dovolatele brojit soudně proti nepřijetí bezvýznamného usnesení.

Ostatně o nepřijatém usnesení by soud mohl podle § 1209 rozhodnout pouze v jediném případě: jestliže šlo o záležitost, o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se. Takový případ však nenastal !

Navíc dovolatel se dopustil zásadní chyby: Snažil se uplatnit ustanovení § 1209, které je vyhrazeno pro nápravu stavů, zasahujících do samé podstaty vlastnictví. Ani z tohoto obecného hlediska tedy nemohl být úspěšný.

Justitianus