Rozhodnutí NS

26 Cdo 2103/2019 Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 27.08.2019

Spisová značka: 26 Cdo 2103/2019

ECLI: ECLI:CZ:NS:201­9:26.CDO.2103­.2019.1

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Statutární orgán

Dotčené předpisy: § 9 předpisu č. 72/1994Sb.

předpisu č. 322/2000Sb.

předpisu č. 371/2004Sb.

Kategorie rozhodnutí: C

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

26 Cdo 2103/2019–315

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatelek a) V. H., bytem XY, b) L. D., bytem XY, zastoupených Mgr. Petrou Krauss, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Velkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2347/54, o neplatnost usnesení shromáždění vlastníků Společenství vlastníků XY ze dne 28. listopadu 2012, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 25/2013, o dovolání navrhovatelek proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 8 Cmo 176/2017–265,

t a k t o :

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8 Cmo 176/2017–265, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelky se domáhaly vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků Společenství vlastníků XY konaného dne 28. 11. 2012, jehož přijetím bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelky a) z funkce členky výboru (dále jen „Usnesení“ a „Společenství“). Měly za to, že není v souladu se stanovami Společenství, v nichž jsou upraveny důvody pro odvolání člena výboru během funkčního období, ty však nebyly naplněny.

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 2. 2017, č. j. 80 Cm 25/2013–218, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Zjistil, že navrhovatelky jsou členky Společenství, na shromáždění konaném dne 11. 11. 2010 byla navrhovatelka a) zvolena byla členkou výboru. Na shromáždění konaném dne 28. 11. 2012 bylo schváleno usnesení, jehož přijetím bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelky a) z této funkce. Stanovy Společenství v článku II. bodě 10. mimo jiné stanoví, že člen výboru a pověřený vlastník může být během funkčního období shromážděním odvolán, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnosti vyplývající z činnosti voleného orgánu společenství.

Dovodil, že návrh byl podán včas (v šestiměsíční prekluzivní lhůtě od přijetí usnesení), osobami k tomu aktivně věcně legitimovanými (přehlasovanými vlastnicemi jednotek) a směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o důležité záležitosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném v době konání shromáždění (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“). Dospěl však k závěru, že návrhu nelze vyhovět, neboť člen výboru může být ze své funkce odvolán „v podstatě bez dalšího“, opačný výklad by znamenal omezení autonomní vůle členů společenství. Volba či odvolání členů výboru je svěřena nejvyššímu orgánu společenství, rozhodující je proto vůle jeho členů, kteří ji projevili právě napadeným usnesením. Současně měl za to, že navrhovatelka a) po dobu svého působení ve funkci členky výboru zcela neakceptovala, že jde o kolektivní orgán, a svou funkci vykonávala tak, jako by rozhodování záleželo pouze na ní, navíc ani sama nedbala na dodržování stanov. Z těchto důvodů považoval za naplněné i důvody pro odvolání z funkce členky výboru obsažené ve stanovách (článek II. bod 10.).

Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8 Cmo 176/2017–265, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho závěrem, že je na vůli shromáždění vlastníků, koho za člena výboru zvolí a koho z něj odvolá. Měl za to, že volba a odvolání členů volených orgánů patří do působnosti shromáždění vlastníků podle § 1208 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a v souladu s tímto ustanovením shromáždění také postupovalo. Neshledal proto rozpor přezkoumávaného usnesení se zákonem ani se stanovami, a pro nadbytečnost se již nezabýval tím, zda odvolání navrhovatelky a) bylo odůvodněné.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly navrhovatelky dovolání, jehož přípustnost opřely o ustanovení § 237 o. s. ř. a odůvodnily tvrzením, že právní názor odvolacího soudu je nesprávný, vytýkaly mu, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1633/99, uveřejněného pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 51/2001“, a jeho usnesení ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017. Zdůraznily, že podle citované judikatury se stanovy považují za smlouvu sui genesis a zavazují všechny členy společenství, i jeho orgány, a proto, stanoví-li pravidla pro volbu či odvolávání členů výboru, je třeba z nich vycházet. Současně setrvaly na tom, že tyto důvody nebyly naplněny. Navrhly, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Společenství ve vyjádření k dovolání vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek a navrhlo, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, zda stanovy mohou omezit právo shromáždění vlastníků odvolat členy výboru z jakéhokoli důvodu.

Předmětem řízení je vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, které se konalo dne 28. 11. 2012, projednávanou věc je proto třeba posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 1, 3 o. z.), zejména podle zákona č. 72/1994 Sb.

Přezkoumávaným usnesením bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelky a) z funkce členky výboru. Výbor společenství je výkonným a statutárním orgánem společenství, je volen shromážděním a ve stanovách musí být vymezena jeho práva a povinnosti a způsob jeho svolávání (§ 9 odst. 11 – 14 zákona č. 72/1994 Sb.).

Způsoby zániku funkce člena výboru nejsou obligatorní náležitostí stanov, to však neznamená, že by je nebylo možno stanovami upravit. Jak vyložil Nejvyšší soud v R 51/2001 stanovy se považují za smlouvu sui generis a zavazují všechny členy družstva. Ve stanovách lze upravit vztahy mezi členy, které připouštějí dispozitivní úpravu v zákoně nebo v zákoně upraveny vůbec nejsou. Uvedený závěr se přitom plně prosadí i v poměrech společenství vlastníků jednotek (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, 29 Cdo 3024/2012, či usnesení ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3465/2017). Nejsou-li tedy způsoby zániku funkce člena výboru v zákoně upraveny, nic nebrání tomu, aby byly obsaženy ve stanovách.

Ostatně i vzorové stanovy tuto problematiku upravují. Podle vzorových stanov vydaných nařízením vlády č. 322/2000 Sb. člen výboru a pověřený vlastník může být během funkčního období shromážděním odvolán, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnosti vyplývající z činnosti voleného orgánu společenství, případně je-li neomluveně nečinný po dobu nejméně šesti měsíců (článek II. odst. 10). Tyto vzorové stanovy byly s účinností od 1. 7. 2004 zrušeny a nahrazeny vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády č. 371/2004 Sb., které pouze stanoví, že člen voleného orgánu společenství může být před uplynutím funkčního období z funkce odvolán shromážděním (článek VI. odst. 7). I když na rozdíl od předchozí úpravy vzorové stanovy vydané nařízením vlády č. 371/2004 Sb. již neupravují důvody, pro které lze člena výboru odvolat, z žádného právního předpisu nelze dovodit, že by nadále nebylo možné takové důvody do stanov zahrnout. Zákon č. 72/1994 Sb. (ani jiný právní předpis) takovou možnost nevylučuje a s ohledem na to, že se nejedná o náležitost uvedenou v § 9 odst. 14 zákona č. 72/1994 Sb., nelze použít příslušná ustanovení vzorových stanov (srov. § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 371/2004 Sb.). Pro úplnost je možné (podpůrně) vyjít i z názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, uveřejněného pod číslem 39/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že při pochybnostech, zda je občanskoprávní norma kogentního nebo dispozitivního charakteru, je třeba dát v souladu se zásadami, kterými jsou občanské právo a občanský zákoník ovládány (srov. zejména princip obecné svobody – autonomie jednání zakotvený v článku 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), přednost závěru, že norma má dispozitivní charakter.

Stanovení důvodů pro odvolání člena výboru nelze bez dalšího považovat za omezení pravomoci shromáždění. Takovým omezením by bylo, pokud by stanovy odvolání člena výboru shromážděním zcela vylučovaly nebo by jej neumožňovaly v případech závažného porušení povinností člena výboru; o tento případ však v projednávané věci nejde. Jestliže samo shromáždění, do jehož působnosti odvolání člena výboru náleží, potřebnou většinou schválí důvody, pro které lze člena výboru odvolat, není taková úprava v rozporu s žádným kogentním ustanovením zákona a zavazuje všechny členy společenství. Dospějí-li k závěru, že stanovení důvodů pro odvolání členů výboru není nutné, nic jim nebrání, aby příslušné ustanovení stanov potřebnou většinou změnili.

Jestliže tedy v projednávané věci stanovy společenství upravovaly důvody, pro které bylo možné člena výboru odvolat, mohla být navrhovatelka a) jako členka výboru odvolána jen z důvodů tam uvedených. Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda tyto důvody byly naplněny, je jeho právní posouzení neúplné, a tedy nesprávné. Dovolací soud proto, jelikož neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

http://www.nsoud.cz/…84AE001EA835?…,