Ptejte se mě na co chcete, na co chci odpovím.

To je základní pravidlo práce Úředníka. S tím neuděláte nic. Leda byste byl Superúředník. K tomu přistupují některá další podpravidla, která je možné navzájem libovolně kombinovat:

Měl jste se ptát ve lhůtě (která již uplynula).

Měl jste se ptát písemně (ptáte-li se ústně).

Měl jste se ptát při ústním jednání (ptáte-li se písemně).

Měl jste se ptát přes podatelnu (zašlete-li e-mail).

Všechny lhůty už uplynuly.

Vaše podání jsem postoupil Úředníkovi Ú. Já už přístup ke spisu nemám, odpovědět Vám nemohu. (Úředník Ú. o ničem neví a neodpoví, Vy čekáte a čekáte.)

To vyřizoval Úředník Ř., který zde již nepracuje.

Věc je založena v archivu.

Mě se neptejte, když jste se na nás obrátil, ještě jsem studoval základní inkluzivní školu.

To si vážně myslíte, že za 25 000 Kč hrubého Vám zde bude někdo odpovídat?