Jednoduchý, logický a průhledný způsob je iterační metodou zvyšovat v krocích (např. po 1%, 0,5% nebo i 0,1%) základní složku tak dlouho, až se rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy u jednotlivých spotřebitelů dostanou do pásma ± 40% od průměru v zúčtovací jednotce. Pokud na to nemáte SW, lze to dělat i ručně postupným zadáváním různých hodnot ZS (půlením intervalu).
Můžete namítnout, že tento způsob odporuje vyhlášce, protože se do tolerance ± 40% dostanete např. až při 75% ZS. Na druhou stranu to má tu výhodu, že rozliší ty, kteří měli +40% od těch, kteří měli např. +60%. Tato metoda nikomu nic „neodpouští“, ale rovnoměrně všechny odstupňuje v rámci povoleného pásma. Zato metoda, kterou popisujete „odpustí“ těm, kteří jsou nad +40% a ti tak platí stejně jako ti s +40%, kteří se ještě jakžtakž snaží.
Jinak platí, co napsal lake. Je třeba mít správně stanoveny koeficienty polohy, výkonu radiátoru, atd. Pokud máte vše správně (nebo alespoň ne úplně blbě), pak by mělo stačit mírné zvýšení ZS, aby byl limit ± 40% dodržen.
Poslední komentáře