Koncem července 2014 předložilo MMR návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., upravující některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor. K tomuto návrhu byla připojena pracovní verze vyhlášky, která má s platností od 1.1.2015 nahradit stávající vyhlášku č. 372/2001 Sb. V zásadě jde o oprášenou verzi návrhu novely podanou v letě 2013 Legislativní radě vlády, odkud však byla stažena pro některé, podle mého názoru velmi závažné, obsahové nedostatky.

Vyhláška je šita na míru bytových domů, které pro účely rozdělování nákladů na vytápění používají poměrové indikátory přimontované ke středu radiátorů.

Z hlediska konečných spotřebitelů jsou nejdůležitější dvě ustanovení. Prvé umožňuje zvýšit podíl spotřební složky z dosavadních 50–60 % na 50–70 %. Druhé mění limity přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu; dosavadní spodní limit –40 % se snižuje na –20% a horní limit se naopak zvyšuje z dosavadních +40 % na +100 %; realizace těchto odchylek znamená, že v žádné bytové jednotce nesmí měrné náklady v daném zúčtovacím období poklesnout pod 80 % (dosud 60 %) průměru objektu nebo naopak jej překročit o více než 200 % (dosud 140 %).

Obě ustanovení jdou proti sobě. Například pokles základní složky nákladů na pouhých 30 % by v případě bytů s nulovými náměry (nehradí náklady na spotřební složku) znamenal pokles měrných nákladů na pouhých 30 % průměru objektu (dosud 50 %). Jejich radost však nepotrvá dlouho, protože po aplikaci spodního limitu bude tento ukazatel zvýšen na 80 % průměru, čili o více než 160 % (80/30). Ještě hůře na tom budou byty s nadprůměrnými náměry indikátorů.

Běžný spotřebitel má zpravidla k disposici jen vyúčtování nákladů s vlastní domácností a na tomto základě nemá možnost porovnávat spravedlivost vyúčtovaných nákladů s dalšími bytovými jednotkami a tedy ani se účinně bránit proti zjevným přehmatům.

Z tohoto důvodu jsem zaslal MMR návrh, aby tato dílčí vyúčtování byla povinně doplňována celkovými přehledy hlavních výsledků rozúčtování podle bytových jednotek. Jejich sestavení je velmi jednoduché. Východiskem jsou údaje o počtu spotřební jednotek (korigovaných náměrů indikátorů) a podlahových plochách, které jsou v každém výpočetním systému nutně obsaženy. V dalším kroku jsou na ně aplikovány příslušné jednotkové ceny, což umožňuje postupně odvodit náklady na spotřební a základní složku a jejich úhrn ➞ měrné náklady ➞ korigované náklady ➞ % zvýšení nebo snížení původně vypočtených nákladů. Na závěr pak navrhuji vyčíslit podíl bytů, u kterých bylo nutno původně vypočtené náklady dodatečně zvýšit nebo snížit; podle mého názoru, rozsah těchto korekcí umožňuje posoudit, zda je rozúčtování přiměřeně věrohodné.

Z hlediska tohoto cíle není podstatné, aby byly v přehledech hlavních výsledků rozúčtování uváděny adresy spotřebitelů a lze se tak vyhnout možnému konfliktu s předpisy o ochraně osobních údajů. Výpočet je časově zcela nenáročný a bez problémů ho zvládne každý průměrný ekonom s průměrnou znalostí programu Excel. Realizace návrhu přinutí správce objektů, aby věnovali kvalitě rozúčtování maximální pozornost a případně odstoupili od spolupráce s externí firmou, která tyto nároky nesplňuje.

To jsou zhruba hlavní myšlenky návrhu, který jsem předal MMR. Zapracoval jsem do něho také tři přehledy, ve kterých na základě údajů z rozúčtování ve vybraném domě ukazuji jak se různé kombinace vyhláškových záměrů mohou dotknout vybraných bytových jednotek, lišících se výrazně stupněm regulace přívodu topné vody do radiátorů (náměry indikátorů).

Původně jsem chtěl výsledky těchto přehledů zveřejnit na Portále SVJ, ale mé dosavadní zkušenosti s pokusy vložit do rozborů tabulkové přehledy skončily katastrofou. Nicméně v případě zájmu mohou si zájemci stáhnout návrh zaslaný MMR z mé webové stránky www.volny.cz/oklokocnik. Zde také najdou rovněž zmíněný návrh nové vyhlášky.

OK