Prasečí právo a JUDr. P. B.
Začetl jsem se do jedné z mnoha publikací k novému Občanskému zákoníku; tentokrát jde o publikaci: Petr Bezouška a Lucie Piechowiczová: Nový občanský zákoník 2014 – nejdůležitější změny. Anag (2013) . ISBN 978–80–7263–819–2 . Ukázky online: http://books.google.cz/books….
Před časem jsem ze uveřejnil úvahy na téma „prasečí právo“. Domnívám se, že i ve zmíněné publikaci jsou obsaženy příznaky této rozšířené nemoci českých právníků. Podívejme se na věc blíže.
JUDr. Petr Bezouška, PhD. je autorem kapitoly X, takže vše, co uvedu, je možno vztáhnout k jeho autorství. V první řadě jsem se zajímal o to, jak si poradil s výkladem jednoduchého ustanovení § 1186 NOZ o přechodu dluhů převodce vůči SVJ na nabyvatele jednotky (str. 169). Příslušné ustanovení zákona zní:
| 89/2012 Sb. § 1186 (1) Při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost příspěvky na správu domu ke dni účinnosti převodu vypořádat. (2) Převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu. |
Jde tedy o případ aplikace jednoduchého práva. Jde opřechod dluhu na jinou osobu, což podrobně upravuje ustanovení § 1888 a následující NOZ, v části „Změna v osobě dlužníka“. Stojí za zmínku, že zákon nikde kogentně nestanoví automatický přechod dluhů souvisejících se správou domu na nabyvatele jednotky, takže takový přechod dluhů ze zákona nenastává. Sledujme, jak tuto právní normu vyložil autor publikace. Uvedu jeho právní rozbor k § 1186 v levém sloupci a svůj komentář v pravém sloupci.
| Bezouška tvrdí: | Lake komentuje: |
| „Právní úprava převodu vlastnického práva k jednotce se zjednodušuje.“ | NEPRAVDA. Žádné zjednodušení nenastává. Obdobné ustanovení (o nevypořádání záloh na správu domu s bývalým vlastníkem) obsahoval již § 15 odst. 4 ZoVB a soudy podle toho konstantně judikovaly. |
| „Otázkou je, zda na nového nabyvatele přecházejí dluhy související se správou domu a pozemku.“ | Otázkou to není, protože zákon se o ničem takovém nezmiňuje. Takže žádné dluhy „podle § 1186“ nepřecházejí. Zákon zná přechod dluhu podle § 1888 odst. 2 NOZ. Tímto mechanismem ovšem nepřechází jakýkoliv dluh, nýbrž pouze ten, který je jištěn zapsaným zástavním právem a zároveň věřitel neodmítl přijmout nového dlužníka. |
| „Zákoník v poslední větě § 1186 odst. 2 pouze konstatuje, že za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce.“ | PRAVDA. Ručitelský závazek převodce je zajištěním pohledávky ve
prospěch SVJ nad rámec § 1888. Ovšem opět zdůrazňuji, že se to může
týkat pouze případu, kdy s jednotkou přechází na nabyvatele zapsané
zástavní právo. K přechodu všech dluhů převodce na nabyvatele bez
existence zástavního práva chybí v zákonu příslušné normotvorné
ustanovení. Školáckou chybou předkladatele zákona (zdokumentovanou v důvodové zprávě k § 1122 návrhu na str. 297) došlo k zjevnému omylu, kdy předkladatel se nesprávně domníval, že k přechodu všech dluhů by mělo dojít ex lege podle nynějšího § 1107 NOZ. (Podotýkám, že tento omyl se z důvodové zprávy mezitím rozšířil – bezmyšlenkovitým opisováním – do článků a publikací různých autorů, namátkou uvádím publikaci autorek Schödelbauerové a Kabelkové.) |
| „Tudíž [zákoník] s přechodem dluhů počítá, ale nikde nestanoví pro takový přechod právní základ.“ | NEPRAVDA. Zákon přece stanoví pro takový přechod
právní základ, a to v § 1888. Tamtéž je popsána i role SVJ jako
věřitele: dává svůj souhlas (§ 1186) a tím přijímá nabyvatele jednotky
jako nového dlužníka (§ 1888 odst. 1 a 2). JUDr. Petr Bezouška se v tomto mýlí. |
| „Tím [právním základem] zřejmě nebude § 1107 NOZ, neboť dluh související se správou domu a pozemku není závadou váznoucí na věci.“ | PRAVDA. Samotný dluh konkrétní osoby vůči jiné osobě patří do
oblasti závazkových vztahů a samozřejmě není závadou váznoucí na věci.
Předkladatel se omylem spoléhal na ustanovení § 1107, které na daný
případ nedopadá. Autor důvodové zprávy svým odkazem na „závady váznoucí na věci“ podle § 1107 mohl mínit jedině v katastru zapsané zástavní právo. Takový výklad je zcela ústavně konformní a jde tedy o přechod dluhu za jištěného zástavním právem na jednotce. |
| „Pokud by však nešlo o přechod dluhu ex lege, byla by právní úprava v § 1189 odst. 2 nadbytečná, …“ | NEPRAVDA. Autor vychází z předpokladu, že právní úprava se (ppouze jemu) jeví nadbytečná. To ovšem neplatí, viz předchozí bod. Jak judikoval Ústavní soud, je třeba dát přednost takovému výkladu právní normy, podle něhož je příslušná část zákona platná a nikoli neplatná. Dikci § 1186 zcela vyhovuje přechod dluhů podle § 1888 odst. 1 či 2. Pak ovšem nelze tuto část NOZ označit za „nadbytečnou“ ani náhodou. |
| „… předpoklad racionálního zákonodárce a smysl a účel zákona tedy vede k závěru, že dluhy přecházejí.“ | NEPRAVDA. Jde pouze o pokračování vadné úvahy autora. Ani předpoklad
racionálního zákonodárce by nebylo možno použít, neboť jsem vysvětlil,
že zákonodárce se zachoval (pod vlivem vadné důvodové zprávy) jako
neracionální popleta. Všimněte si, jak v tomto momentu Petr Bezouška selhává, neboť provádí názorový kotrmelec o 180 stupňů. Pro své překvapivé tvrzení nenabízí žádné uvěřitelné právní zdůvodnění. Nenalezl výklad zákona a uchyluje se z nouze k protiústavnímu výkladu proti znění zákona. Vše, co dosud napsal, svědčí přece o opaku. Jediný ústavně konformní závěr je, že na nabyvatele přecházejí pouze ty dluhy, které jsou zajištěny zapsaným zástavním právem, u kterých věřitel neodepřel dát souhlas s přechodem. Jiné dluhy nepřecházejí. |
| „Přecházejí bez ohledu na splnění povinnosti převodce doložit nabyvateli, o které dluhy se jedná (nesplnění této povinnosti má za následek pouze založení povinnosti převodce nahradit nabyvateli škodu).“ | NEPRAVDA. Vzhledem k tomu, že – jak jsem vysvětlil – přecházejí
dluhy mechanismem podle § 1888 NOZ, nelze označit závěr JUDr. Petra
Bezoušky za správný. Nakonec zbývá už jen korekce prostřednictvím ústavních principů. JUDr. Petr Bezouška, PhD. zřejmě chyběl ve škole, když se probírala Listina základních práv a svobod. Právní povinnost je možno uložit pouze na základě zákona a zákonným způsobem. Povinný přechod dluhu na jinou osobu by byl zásahem do vlastnických práv srovnatelný s vyvlastněním. Takový zásah do samé podstaty vlastnictví by musel být v zákonu výslovně upraven jednoznačným a pochybnost nevzbuzujícím způsobem. Nic takového však zákonodárce v § 1186 neučinil. Proto platí, že toto speciální ustanovení žádný přechod dluhů nezakládá. |
Právě jsme byli svědky toho, jak vzniká prasečí právo. Autor nemyslí, ignoruje se Ústava, opisují se nesmysly od jiných, i když jde o tvrzení zjevně rozporná se zákonem. Autor došel k absurdnímu, nepodloženému a zcela neudržitelnému závěru, že přecházejí VŠECHNY dluhy. Při tom stačilo pouze trochu se zamyslet vlastní hlavou a provést výklad právní normy způsobem konformním s Ústavou – to jest s přihlédnutím k § 1888 NOZ.
Očekával jsem, že vykadači NOZ dospějí k ústavně konformnímu výkladu. Protože se tak dosud nestalo, formuluji takový výklad já:
| Ustanovení § 1186 je sice na samé hranici srozumitelnosti,
avšak lze je vyložit ústavně konformním způsobem. (1) Ustanovení § 1186 se týká výhradně dluhů, které přecházejí na nabyvatele jednotky podle obecných ustanovení o změně v osobě dlužníka (§ 1888 a následující NOZ). (2) Zejména je však třeba vyloučit automatický přechod dluhů převodce na nabyvatele, neboť zákon takovou právní normu neobsahuje, ani ji nelze dovodit výkladem. |
- V budoucnu je jistě možno novelizovat NOZ a doplnit chybějící ustanovení o přechodu všech dluhů převodce (obdobně viz § 736 zákona č. 90/2012 Sb. ohledně dluhů člena bytového družstva vůči družstvu). O tom však tato diskuse není.
- Tvrzené opomenutí zákonodárce žádný z vykladačů NOZ neprokázal. Já v souvislosti s § 1186 žádné opomenutí zákonodárce nenalézám.
- Pouhé údajné a neprokázané opomenutí zákonodárce, i kdyby snad k němu došlo, nelze zneužít k pokusu contra legem doplnit do NOZ právní konstrukci, kterou zákon neobsahuje.
- Důvodová zpráva v části k § 1186 jednoznačně dokumentuje kde se stala chyba: obsahuje argumentaci s odkazem na § 1107, který na tento případ nedopadá přímo. Závadou váznoucí na věci je totiž podle konstantního výkladu zapsané zástavní právo, nikoliv dluh zajištěný tímto zástavním právem. K tomu viz § 1888 NOZ, který řeší osud takového dluhu.
- Nikdo z vykladačů se ani nepokusil prokázat, že by úmysl zákonodárce měl snad být takový, jaký oni tvrdí – bezpodmínečný přechod všech dluhů ze zákona.
- Absence takového zákonného ustanovení není překlenutelná pouhým extensivním výkladem NOZ, neboť by se jednalo o zásah do samé podstaty vlastnictví, které je chráněno ústavními principy.
Ale žádný z publikujících právníků tento jasný závěr zatím neučinil, pokud vím. A máme tu další a další a další publikace o NOZ od dalších a dalších autorů se stejně „kvalitním“ obsahem … Kdo se má v tom právním bahně přehrabovat?
lake
Poslední komentáře