Paní PeDuPles napsala: „Neznám žádného správce, který by opravy cizího majetku objednával na svůj náklad, už jen proto, že by napřed musel uhradit fakturu dodavateli služby a pak složitě přefakturovávat skutečnému příjemci této opravy. “.

Paní PeDuPles, Vy neznáte takového správce? Opravdu? A co Vaše SVJ? Neobjednalo náhodou opravu cizího majetku na svůj náklad? Celou dobu se o tom zde bavíme. Takových správců je v tomto státě 55 tisíc. Jsou to všechna SVJ, neboť každé SVJ je ze zákona správcem cizího majetku. Copak tedy udělalo Vaše SVJ, vzpomenete si? Objednalo svým jménem opravu cizího majetku na svůj náklad. Ta „složitá přefakturace skutečnému příjemci opravy“ – nu vždyť jste právě popsala rozúčtování nákladů správy domu na vlastníky jednotek! To je překvapení …

Nevím, zda vedete vašemu SVJ účetnictví, nebo jste ve výboru, ale je překvapivé, jestliže nevíte, co Vaše SVJ (a s ním těch dalších 55000 právnických osob) dělají každý den, 365 dnů v týdnu, jako svou hlavní činnost.

Pokud o opravě cizího majetku účtujete (což byste dělat měla), máte v účetnictví jako aktivum pohledávky za vlastníky jednotek vzniklé rozúčtováním částky vydané za opravu domu. Pak se ovšem nemůže stát to co ve Vašem SVJ, že namísto vymáhání těchto pohledávek na vlastnících jednotek vybíráte jakési zálohy ke krytí úvěru, což vůbec není nákladem na správu cizího majetku.

Máte rozúčtovat skutečné náklady a to těm osobám, pro které SVJ úkon správy domu provedlo. Je to stejné jako při účtování o nákladech na vytápění či dodávku TUV. Také byste si nedovolila účtovat částku za vytápění někomu, kdo v té době nebyl vlastníkem jednotky.

Jenže u vás v SVJ je asi možné vše. Prohlásíte, že ke krytí nákladů na topení si SVJ vzalo úvěr a začnete vymáhat po nabyvateli jednotky splátky tohoto úvěru, namísto abyste po neplatiči vymáhala co neuhradil za vytápění v době, kdy tento byt vlastnil.

Pokud účtujete rozvahově, pak SVJ mělo veškeré náklady na provedenou opravu rozúčtovat adresně na ty osoby, které si opravu objednaly a pro které SVJ tuto opravu uskutečnilo. A pokud jim SVJ poskytlo odklad a úhradu ve splátkách, jde jen o dvoustranný soukromoprávní vztah mezi dvěma stranami. To nelze přenášet na jiné osoby přes „kouzelný“ trik s úvěrem.

Pokud o opravě cizího majetku účtujete výsledkově, je to stejné: nákladem prokazatelně vynaloženým na správu domu byla částka, kterou SVJ bylo povinno hradit zhotoviteli opravy. Že si k tomu vzalo úvěr je bezvýznamné. Úvěr a splátky jistiny nejsou daňově uznatelné a totéž platí i uvnitř SVJ. Tím, že si SVJ vzalo úvěr, neprovádí správu domu. Takže tento náklad nepatří do správy domu a nemůže být vymáhán podle § 15 odst. 2 ZoVB. Ten právní důvod chybí.

Také například Energetický regulační úřad zakazuje, aby se splátky jistiny úvěru započítávaly do kalkulace věcně usměrněné ceny tepla:

Stojí za povšimnutí, že splácení úvěru nelze zahrnout do uznatelných nákladů vůbec a platbu úroků z úvěru jedině pokud úvěr přímo souvisí s činností dodavatele tepla.

Škoda, že neexistuje nějaký Regulační úřad pro SVJ. Ten by takové kouzlení s úvěry v účetnictví zatrhl.
---------------------------------------------------------------------------------------

Netuším proč jste do Vašeho textu zamíchala vyhlášku 504/2002 Sb., § 26 odstavec 2 bod a). O tom se zde nikdo nezmiňoval, je Vy sama. Proč to? Každému, kdo rozumí účetnictví, je jasné, že dům není v majetku SVJ a neúčtuje se o něm jako o majetku SVJ. Nikdy jsem takovou pitomost samozřejmě netvrdil a nevím, proč mi ji podsouváte a následně vyvracíte.

Nikdy nebyla diskuse o tom, zda SVJ může „účtovat o domě“. To je nějaká Vaše utkvělá představa mimo realitu. Zato já vám tvrdím zcela srozumitelně, že SVJ normálně vede účetnictví a účtuje o nákladech správy domu. To je ovšem nejspíše něco úplně jiného než Váš pojem „účtování o domě“.

lake