Paní PeDuPles, samozřejmě se mýlíte. Pletete si zřejmě dvě naprosto odlišné věci:

• vypořádání závazku mezi dlužníkem a věřitelem,
• přechod existujícího závazku na třetí osobu.

Takový omyl je vskutku překvapivý u osoby, která tvrdí, že se vyzná v účetnictví.

Pod pojmem „režim“ závazků a pohledávek míním to, zda se jedná o režim obligačního práva, nebo věcného práva. Závazek plynoucí z úhrad člena svému SVJ (a naopak) je čistě obligačním závazkem, což bylo opakovaně judikováno. Obligační (závazková) povinnost nemůže přejít na jinou osobu jinak, nežli:

• ze zákona (což ZoVB neobsahuje),
• postoupením pohledávky třetí osobě (dle ObčZ) či
• převzetím dluhu třetí osobou (dle ObčZ).

Poslední uvedený postup vyžaduje písemnou smlouvu a v určitých případech i svolení věřitele. Vy máte ty písemné smlouvy, jestliže účtujete jiným osobám splátky dluhů skutečných dlužníků?

Ostatně dalším závažným Vaším omylem je toto tvrzení:„Vy tady celá léta propagujete nesmysly o účtování oprav do nákladů, které takto podle platných zákonů u SVJ účtovat nejdou.“.

Jaképak zákony máte na mysli? Samozřejmě, že účetní jednotka může účtovat o svých nákladech a také to dělá (pokud nešvindluje). Pokud to nevíte, zřejmě máte ještě určité mezery ve znalostech účetnictví. Například smluvní správci nedělají celé roky nic jiného: mají daňově uznatelné náklady z toho, že se starají o cizí majetek, a tyto náklady samozřejmě zavádějí do svého účetnictví. Jinak by se na daních nedoplatili, protože by vykazovali pouze příjmy za správu domů, a žádné výdaje, že ano …

Oni se nesnaží švindlovat, paní PeDuPles. V tom je možná ten rozdíl.

lake