Pane Dotaze,
není pravda, že rozsudky jsou „shluky písmenek“. K (ne)závaznosti judikatury obecně doporučuji prostudovat (příkladmo) nálezy Ústavního soudu II. ÚS 287/96, III. ÚS 252/04, judikáty Nejvyššího správního soudu 5 Afs 3/2010, 1 Aps 2/2006, 5 Afs 1/2010, 5 Afs 9/2011, rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2811/2007.

Uvedl jsem k věci nálezy Ústavního soudu Pl.ÚS 78/92, IV.ÚS 215/94, Pl.ÚS 21/96, I.ÚS 344/04, Pl.ÚS 17/11. Nálezy ÚS se zveřejňují ve Sbírce zákonů jako celostátně platné právní předpisy. To zajisté nejsou „shluky písmenek“.

Nejde o to, zda nějaký „názor“ je v rozporu s mým. Každý může mít svůj názor – právník, uklízečka i traktorista. K tomu, aby se pouhý názor stal výkladem práva, by ovšem musel být nějak podložen. To jest: nositel názoru by měl zároveň uvést z jakého nosného důvodu se domnívá, že jeho názor je souladný s právem. Já tak průběžně činím, zdůvodňuji, dávám odkazy, cituji.

Autoři jiných odlišných názorů nepodali žádný právní výklad, ze kterého by vyplývala pravdivost jejich „názoru“. Až takový výklad podá JUDr. Eliáš, JUDr. Čech, JUDr. Melzer, Mgr Holub, pan Pavel nebo kdokoliv jiný, rád porovnám jejich výklad práva s výkladem, který podávám já a Ústavní soud. Zatím ale nemám co porovnat. To je problém těchto pánů, nikoliv můj.

lake