Proberu to se vchodovým zástupcem. Korekční jednotky mám každý rok a nikdy s nimi nemám problém, když mám korigovaný náměr 800 dílků a k tomu dostanu 150 jednotek, dobrá, to beru. Ale pokud se podívám na rozdíl jednotek celého vchodu letos (cca 30700) a loni (cca 27000) tak mi z toho plyne, že buď nebyla nijak náročná topná sezona a nebo šetřili veskrze všichni. Spotřební složka mi ale přijde k ničemu pokud mám doplácet na někoho, kdo topí na (přeženu to zcela úmyslně) 30´C, což je teplota, která se snad nedá ani vydržet :-) a jeho teplo prostupuje ke mně, o což ale já nestojím, neboť sám topím dostatečně… Z logiky pak plyne, že po ověření této skutečnosti budou topit všichni tak, aby měli kohouty na maximum, protože to je jediná možnost, kdy zaplatí opravdu jen „to svoje“, pak ale zaplatí každý svoje, protože ta maximální spotřeba bude onen průměr!? K čemu je pak něco jako „rozumné hospodaření“ s energiemi? Aby bylo zřejmé, pokud bych se řídil ekonomickou stránkou věci a ne pocitovou (rozumějme tepelná pohoda domácnosti), pak by pro mě bylo lepší mít neustále hlavici někde na stupni 4 a mám jistotu, že zima nezima, někdo mi na vytápění přispěje… Teď si totiž připadám tak, že všichni šetřili cca 10%, já jsem (nejspíš díky okolnostem) byl někde na úspoře cca 30% tak jsem za těch 20% rozdílu dostal penále víc než 100% na korekčních jednotkách, a to mi přijde úsměvné :-)