Počet osob je používán k rozúčtování služeb v mnoha SVJ. V diskusích se zde varovalo před tímto údajem pro jeho neurčitost a nemožnost jej kontrolovat. Vše od 1. ledna 2014 sjednocuje zákon č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů). Zákon č. 89/2012 Sb Občanský zákoník ovšem ke stejnému datu zavádí jinou definici počtu osob, která je neurčitá (pro neurčitost pojmu „domácnost“). Obě definice uvádím dále, včetně dalšího nově zaváděného pojmu „bydliště člověka“.

• Osoby rozhodné pro rozúčtování služeb:

Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů) platí: „[O]sobami rozhodnými pro rozúčtování služeb [jsou] (1) nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo (2) vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo (3) osoby, u nichž lze mít za to, že mohou užívat byt, je-li užíván k jinému účelu než k zajištění bytových potřeb, po dobu v souhrnu přesahující 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.“

Podle této naprosto nesmyslné definice vlastník není kupodivu povinen nahlásit osoby, jimž přenechal byt do užívání na základě jiné než nájemní smlouvy: to je např. podnájemce, ukrajinští uprchlíci, osoba oprávněná z věcného břemene – výminkář, osoba, které přenechal byt k užívání smlouvou o bezúplatném užívání, smlouvou o věcném plnění atd.

Také je absurdní podmínka, že musí jít o osoby, které „s ním“ budou žít v jednotce. Je-li vlastníkem jednotky např. město Plzeň, nebo společnost Patlas s.r.o., těžko si lze představit, jak budou žít s kýmkoliv v jednotce. A pokud např. vlastník nežije v bytě vůbec (přenechal jej své družce a třem dětem, s nimi tam žije její matka), pak sice byt obývá 5 osob, ale vlastník podle zákona nahlásí pouze jednu osobu – tou je on sám jako vlastník jednotky. Ostatních 5 osob nežije v bytě „s ním“ a nesplňují tedy podmínku uvedenou v zákoně.

Celá definice je tedy naprosto zmatečná a bude vyžadovat výklad pomocí judikátů. Do doby než bude postaveno najisto co to znamená, nemůže po vlastníkovi bytu být požadováno aby nahlásil nějaké číslo. Neví se totiž co by měl nahlásit a podle jakých pravidel by ty osoby měl spočítat.

• Počet osob, které mají v bytě domácnost:

Tento pojem zavedl nový Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) ve svém § 1177. Pojem „domácnost“ se v zakoně vyskytuje celkem 101krát, ale definován v zákonu není nijak. Osoby užívající jeden byt mohou patřit do více různých domácností v různých bytech. A naopak: osoby které se zdržují mimo byt (i dlouhodobě a v zahraničí) mohou spolu tvořit jedinou společnou domácnost.

Podle § 1177 NOZ platí, že „Vlastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu a pozemku své jméno, bydliště, jméno a bydliště osoby, které přenechal byt k užívání na dobu nikoli přechodnou, a počet osob, které budou mít v bytě domácnost.“.

Je zřejmé, že pojem „mít v bytě domácnost“ neznamená totéž co „bydlet v bytě“ (viz níže pojem „bydliště“). Zákon oba pojmy odlišuje. Co znamená „bydlet v bytě“ je pravděpodobně obsaženo v § 80 zákona č.89/2012 Sb., viz níže.

Vlastník tedy není povinen nahlásit osobu která v bytě bydlí dlouhodobě, avšak nemá v něm „domácnost“. Například přítelkyně vlastníka se dvěma dětmi, ubytovaní studenti, či deset ukrajinských dělníků v bytě.

• Bydliště:

Pojem „bydliště“ zavádí § 80 nového Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: „Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije.“.

Ze znění zákona plyne, že k tomu, aby osoba měla bydliště v určitém bytě, musí být kumulativně splněny dva předpoklady: (1) člověk se zdržuje v daném místě, (2) má úmysl žít v tomto místě trvale. Nájemce se smlouvou na dobu určitou tedy nemá bydliště v bytě – nesplňuje podmínku trvalosti. Totéž platí pro studenta „na privátu“, či pro dlouhodobou návštěvu, která nemá úmysl zůstat v bytě natrvalo.

POZOR! Pojem „bydliště“ nemá nic společného s pojmem „trvalý pobyt“.

• Osoby v (censové) domácnosti:

Jde o speciální pojem „domácnost“, zavedený pouze pro účely zákona č. 296/2009 Sb. o sčítání lidu, domů a bytů (census = sčítání osob nebo majetku). Podle § 2 zákona č. 296/2009 Sb. platí:

• f) bytovou domácností [je] fyzická osoba nebo společenství fyzických osob, bydlících v jednom bytě bez ohledu na druh a délku pobytu, nebo se v rozhodný okamžik v bytě nacházejících,
• g) uživatelem bytu [je] fyzická osoba nebo více fyzických osob, které byt fakticky užívají, a to bez ohledu na délku pobytu v bytě, bez ohledu na právní důvod užívání bytu nebo na neexistenci právního důvodu

Z uvedeného je zřejmé, že za osobu v censové domácnosti se započítají všichni, kdo v daném okamžiku jsou v bytě – sousedka která právě přišla na kafe, instalatér zapojující pračku, návštěvníci, dokonce i zloděj, který se do bytu vloupal násilně, a třebas i policista, který jej v bytě zadržel a nasadil mu „želízka“. Nebo i kterékoliv jiné osoby které se v rozhodný okamžik sčítání lidu v bytě nacházejí. Tento počet osob je tedy naprosto nepoužitelný pro účely SVJ.

Poznámka: Sčítání lidu proběhlo v roce 2011. Další sčítání se odehraje opět za 10 let, v roce 2021. Bude k tomu vydán jiný zákon (a ten možná bude obsahovat jinou definici osob v (censové) domácnosti).

• Různé další definice rozumné i nerozumné:

Dále uvádím pro úplnost různé definice počtu osob, jak se vyskytovaly a vyskytují v různých právních předpisech a ve stanovách mnoha SVJ.

• Počet osob nahlášený vlastníkem bytu:
To je asi jediný pojem, u něhož je nesporné co znamená. Je to číslo, které vlastník nahlásil (i když jde o údaj nepravdivý). Bohužel to to číslo nelze – už z definice – nijak kontrolovat.

• Počet osob žijících v bytě:
Tento pojem používal zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník ve znění platném v letech 2006–2011. Příklad z judikatury: Pan J.M., který pouze dochází do bytu, navštěvuje nájemkyni a přespává u ní, není osobou, která žije v bytě. Proto není povinností nájemkyně jej nahlásit. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 4539/2009 (http://kraken.slv.cz/26Cdo4539/2009) a potvrzující usnesení IV.ÚS 2881/10 ze dne 18.11.2010.

• Počet osob v bytě:
Tento pojem byl zaveden do zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, a to novelou 188/2011 Sb.. V textu zákona tím došlo k vypuštění slova „žijících“. Podle § 689 odst. 3 uvedeného zákona je povinností nájemce ohlásit pronajímateli změnu v počtu osob v bytě „v případě, že lze mít za to, že tato změna potrvá déle než 2 měsíce“. Tento počet osob tedy zahrnuje i krátkodobě ubytované osoby, pokud se tento počet osob v bytě vyskytuje déle než 2 měsíce.

• Počet osob žijících v bytě s vlastníkem:
Pojem je nedefinovaný: co je to „žít v bytě“? Pojem je také velice nevhodný, neboť je roven nule v případě, kdy vlastník byt neužívá, ale jiné osoby jej užívají. Pokud např. vlastník byt pronajímá, nebo jej přenechal příbuznému. Tato nesmyslná definice je klíčovým pojmem v § 2 zákona č. 67/2013 Sb.. Občas se toto objevuje ve starších stanovách SVJ.

• Osoba užívající byt:
Pojem vychází z § 711 zákona č. 40/1964 Sb.. Z judikatury se dovozuje co NENÍ užíváním bytu nájemcem: „[Ř]ídké a nahodilé návštěvy bytu (…) v rozsahu nejvýše 4 – 6 dnů v měsíci nepředstavují užívání bytu k bydlení“. Tak pravil Nejvyšší soud v rozsudku 26 Cdo 2363/2003, http://kraken.slv.cz/26Cdo2363/2003. Rozsudek se týkal pouze nájemních bytů; šlo soudní spor nájemce s pronajímatelem – ten chtěl nájemci ukončit nájem z důvodu že „nájemce neužívá byt bez vážného důvodu“.

• Průměrný počet osob užívajících byt:
Tento pojem je použit ve vyhlášce č. 372/2001 Sb. u jednoho ze způsobů rozúčtování nákladů na dodávku teplé užitkové vody bez měření. Průměruje se samozřejmě počet osob za celé zúčtovací období.

• Počet obyvatelů bytu:
S tímto pojmem pracuje vyhláška č. 120/2011 Sb., určující směrná čísla potřeby vody pro byty a bytové domy. Slouží pro fakturaci vody, není-li instalován předávací vodoměr.

• Počet osob s trvalým pobytem v bytě:
Takový údaj neexistuje, neboť celostátní evidence obyvatel pracuje zatím pouze s adresou nemovitosti (číslo popisné a orientační); čísla bytů se nezaznamenávají. Trvalý pobyt v domě či v bytě nemá žádnou vypovídací schopnost o čerpání služeb, neboť trvalý pobyt má pouze účel evidenční a nijak nesouvisí s fyzickou přítomností osoby na dané adrese. Navíc SVJ není oprávněno získat z evidence obyvatel ani jmenný seznam, ani počty osob trvale hlášených. Se seznamem osob s trvalým pobytem na adrese nemovitosti pracují některé obce při stanovení a výběru obecního poplatku (např. obecní poplatek za odpady); seznamy osob předává obec v takovém případě SVJ, které je plátcem poplatku.

• Počet členů domácnosti vlastníka bytu:
Tento nesmyslný ukazatel používají vzorové stanovy SVJ. Společné žití a hrazení nákladů (domácnost) podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. neznamená totéž co společné bydlení v jediném bytě. Jako příklad poslouží členové rodiny, kteří studují či pracují v jiném městě nebo i v zahraničí: jsou stále členy domácnosti vlastníka, ale v domě se nezdržují.
SVJ je osoba s omezenou právní způsobilostí. Může (prostřednictvím stanov) ukládat pouze takové povinnosti, které souvisejí se správou domu. Počet příslušníků domácnosti podle ObčZ ovšem nemá žádnou spojitost s předmětem činnosti SVJ ani se službami, které SVJ poskytuje. Jde o údaj osobní, který nejste povinen SVJ sdělovat. Snaha zjišťovat „počet členů domácnosti“, či dokonce něco podle toho rozúčtovat, je zjevně nerozumná a hlavně protiprávní.

lake