Je zajímavá věc, že v dnešní době, když se každý ptá „co za to“, každý honí peníze, tak je v lidech jakési přesvědčení shůry, že práce pro dům se má dělat za almužničku nebo nejlépe zadarmo! Jako předseda výboru samosprávy (v družstevním domě), paneláku s 36 byty v Chebu mám ROČNÍ odměnu ve výši 2600,– Kč. O náhradách za benzín si můžu nechat jen zdát – můžu přece běhat na BD pěšky, vždyť nemám co na práci, že… ? :-) Jednou za rok si pak prosadím proplacení 500,–Kč na kredit do telefonu a to je na schůzi keců jako v parlamentu! Je fakt, že po téměř 6ti letech předsedování už mě to taktéž nebaví. Ta práce samozřejmě není o nějakých stovkách hodin, je to těch 5, 10 nebo 30 hodin za měsíc dle potřeby, ale jakási starost je permanentní. Prší, tak hlídáte jestli někde neteče, jestli všechno svítí, funguje… Nebo se někdo na něco zeptá, případně vám přijde v devět večer říct, že praskla žárovka, atp. Chybí nám už jen pár procent do vzniku SVJ, sobě jsem slíbil, že to ještě dotáhnu. A po vzniku SVJ, pokud nebude vůle odměňovat aspoň o trochu lépe nemám jedinou chuť v práci pro dům pokračovat. Jenže nejsem v situaci většiny družstevníků, kteří byty spláceli léta po troškách anuitou a nemají k majetku vztah. Mě stál byt přes půl mega, takže na to koukám jinak. A bezvládí (nikdo do funkcí nechce) by mě štvalo! Už více než rok od poslední volby nemám ani členy výboru, což opravdu není ideální stav, ale nikdo do toho nechce jít, ten nezájem lidí mě děsí! Mít možnost, okamžitě se přestěhuju.