Pane martl,
citovaný judikát Nejvyššího soudu sdělil o příslušenství bytu něco,
co nemá oporu v zákoně. Naopak si troufám říci, že jde o projev
libovůle soudu, svévolný výklad zákona, který ovšem nijak neplyne ani ze
znění ObčZ, ani ze ZoVB, ani z jiného celostátně platného předpisu.
Zajímalo by mne jen kde tento očividný nesmysl vznikl a proč jej všichni
dokola v rozsudcích opisují.
Zda je možno soudit se o příslušenství bytu:
Mýlíte se v doměnce, že „… by případný pokus soudit se na
základě názoru, že neobytné místnosti v bytě k jeho příslušenství
nepatří, byl dosti riskantní.“.
Vaše úvaha má jednu základní chybu. Není o co se soudit. Chybí právní
důvod. Není zde zásah do právní sféry případného žalobce. Označení
„příslušenství bytu“ neříká přece naprosto nic o vlastnických
vztazích.
Je to asi stejně významné, jako kdyby Vám vyslanec státu Alakabar přinesl lejstro se sdělením, že Vaše kuchyně a předsíň jsou příslušenstvím paláce alakabarského sultána. Asi byste se zasmál a mávl nad tím rukou: Vaše kuchyně je Vaším vlastnictvím a žádné lejstro na tom nic nemění. To se rozumí samo sebou. Kolaudační rozhodnutí Stavebního úřadu má přednost před vadným lejstrem – Prohlášením vlastníka.
Co je místnost:
Ohledně toho co je místnost pátráte špatným směrem. Vnitřní
uspořádání budovy, její místnosti a jejich podlahové plochy určuje
projekt budovy, stvrzený kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu.
V průběhu let mohl někdo svévolně odstranit původní dveře, nebo naopak
nějakou přepážku s dveřmi přidat, přizdít stěnu, rozdělit jednu
místnost cihlovou zdí. Nemá to však právní účinky. Právní stav je
pouze ten, který je uveden ve stavební dokumentaci budovy, potvrzené
stavebním úřadem.
lake
Poslední komentáře