Úvodem cituji: Kromě registrace účinku tepelné energie lze použít k rozdělení nákladů i přímé měření množství odebrané tepelné energie v GJ pro vytápění bytů (nebo i pro přípravu TUV); to však přichází v úvahu pouze u horizontálních bytových rozvodů tepla, tj. s jedním vstupem a výstupem tepla do bytu. Tento údaj o spotřebě množství tepelné energie tvoří spolu s korekcí na polohu bytu (místností bytu) spotřební číslo jednotky.

Moje poznámky. Není důležité, kdy toto měření přichází v úvahu. Rozhodující je, že se v uvedeném případě takto teplo měří. Jak pan Matějka, tak „lake“ správně pracují s koeficientem určeným pro celý byt jako vážený průměr koeficientů místností. Vahou ale nemůže být výkon otopného tělesa ale plocha pokoje (ani jsem to ve vyhlášce 372/2001 Sb. nenašel). Výkon otopného tělesa je totiž stanoven na základě plochy místnosti a také polohy místnosti. Korekce polohy by tak byla použita dvakrát. Na rozdíl od poměrového měření, známe v tomto případě skutečnou spotřebu a úkolem je určit pouze výši její korekce s ohledem na vyšší úniky nezaviněné uživatelem. Nesmíme odvozovat závěry ze znalosti poměrového měření, protože při něm nemáme skutečné spotřeby tepla, ale pouze jejich poměr. V diskuzích kolem korekcí byl vícekrát výkon otopného tělesa pro určení korekce zmiňován. Poznamenám pouze, že jeden ze součinitelů otopného tělesa v závislosti na výkonu tělesa slouží pro určení množství tepla zaznamenaného poměrovým měřidlem daného typu, ale při určení korekce na polohu nemá jeho použití oprávnění.

Já bych odpověděl na původní dotaz asi uklidněním tazatele, že je pro něj zřejmě výhodné, když správce použije koeficient z jeho jediné rohové místnosti pro celý byt, protože pak je velikost korekce nejvyšší. Dávám za pravdu těm, kteří říkají, že informace v dotazu nemohou stačit pro posouzení úrovně kvality rozdělení nákladů. Ani projekt otopné soustavy není pro stanovení korekce rozhodující, rozhodující je výše prostupů tepla. Dobré vyvážení otopné soustavy ovlivňuje spíše celkové ztráty (hrazené společně), tedy efektivitu systému vytápění, než výši spotřeby bytu.

Hodnota korekce může být určena několika způsoby, věrohodné hodnoty mohou vycházet z prostupů tepla vnějšími stěnami bytu (označil bych to jako obálku bytu). Počítat úniky prostupem u jednotlivých místností je zřejmě zbytečné. Jsou také jednoduché způsoby, které však nedávají spolehlivé výsledky právě pro rohové byty. Převzetí korekcí z jiného domu, který je úplně stejný se dá použít, avšak pouze tenkrát, když se přesvědčíme, že jsou korekce stanoveny správně.

FrantaF