Pane Matějko,
Váš návrh na stanovení koeficientů bytů mne zaujal. Je totiž nesprávný v tom smyslu, že ve srovnání s měřením pomocí indikátorů na radiátorech (dále IRTN) vnáší do výpočtu nesystematickou odchylku, a tím se celé rozúčtování stává nevěrohodným. Nezmiňujete se o autorství, zřejmě se jedná o nevhodné legislativní kutilství v některé správcovské firmě.

Váš výpočet totiž ignoruje skutečnost, že v bytě se netopí "průměrně" podle podlahové plochy, nýbrž zejména podle tepelných ztrát místností. Rohová místnost v nevýhodné poloze může spotřebovat až dvojnásobek tepla na dosažení shodné tepelné pohody ve srovnání s místností uprostřed domu. Korekce pomocí koeficientu místnosti se pak vztahuje na celou tuto zvýšenou spotřebu. Vámi navržený výpočet ignoruje toto nerovnoměrné rozdělení.

Porovnám Váš navržený postup s běžným výpočtem podle IRTN:
Koeficient polohy místnosti se vždy násobí spotřebou dílků IRTN konkrétní místnosti, nikoliv podlahovou plochou této místnosti. Korigována je tedy vždy celá zvýšená spotřeba tepelně náročné místnosti, nikoliv pouze průměr, jak je tomu ve Vašem návrhu. Podlahová plocha se používá, ale jinak: pouze pro vyčíslení základní složky. Metoda Vámi navržená tedy nelogicky pracuje s údajem, který se při výpočtech spotřební složky podle náměrů IRTN vůbec neuplatňuje.

Pokud bych měl navrhnout jednoduchou metodu, jak vypočítat koeficient polohy celého bytu, volil bych nejspíše tento postup:

(1) Koeficient polohy bytu pro účely vyhlášky 372/2001 Sb. se vypočte jako vážený průměr koeficientů jednotlivých místností; váhou je výkon topného tělesa v místnosti.
(2) Výkon se bere z projektu ÚT; k svépomocným dodatečným výměnám radiátorů se nepřihlíží.
(3) Do výkonu topného tělesa se zahrne i tepelný výkon neizolovaného potrubí vnitřního rozvodu tepelné energie v místnosti.

lake