• Hubert: „Spravne by se mel novy predpis delat az po usneseni o dedictvi.“

Huberte, Vy vůbec nechápete jaký byl právní stav. Vaše rada je nesprávná hned dvakrát. Nejde totiž o případ smrti vlastníka jednotky == smrti příjemce služeb.

Pokud by byl nastal takovýto stav (který ovšem v tomto případě nenastal !!!), pak poskytovatel služeb by jednal jinak. Obracel by se po smrti příjemce služeb buď na správce pozůstalosti (pokud byl soudem určen), nebo na všechny dědice (což jsou osoby, které by mohly dědit jak ze zákona, tak i ze závěti). Jak předpisy záloh, tak i vyúčtování služeb by tedy SVJ zasílalo buď správci pozůstalosti, nebo dědicům, a to až do doby skončení dědického řízení.

Takový stav však nenastal, a to je druhý důvod, proč Vaše domněnka je nesprávná.

Podle 2013/67/§2/1/b/2 totiž platí, že pro účely tohoto zákona je příjemcem služby vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. V tomto případě byly vlastníkem jednotky dvě osoby. Tedy i příjemcem služeb byly dvě osoby. Zemřela pouze jedna polovina příjemce služeb, a tím stávající příjemce služeb nepochybně zanikl. Nastala situace, kterou nepředvídá žádný právní předpis, ani ji neřeší žádný judikát vyšších soudů.

SVJ se nenechalo zatáhnout do nejasného závazkového právního vztahu, ve kterém nebylo možné jednoznačně určit druhou stranu. SVJ se totiž nadále nemohlo obracet ani na zbylou polovinu příjemce služeb, ani na správce pozůstalosti po polovině příjemce služeb, ani na dědice jmění poloviny příjemce služeb.

SVJ správně rozpoznalo, že nepochybně došlo ke změně příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období a zachovalo se podle toho: provedlo dvojí vyúčtování služeb pro oba příjemce. Podotýkám: v souladu se zákonem a prováděcí vyhláškou.

Justitianus